Každý, komu jsem řekl, že si čtu o dějinách ticha, a nebyl historikem, povytáhl obočí. Přitom i ticho má své dějiny a dokáže o nás říct patrně i víc než dějiny politiky či válek. V českém prostředí již dobře známý francouzský historik Alain Corbin tomuto tématu věnoval svou nejnovější monografii, kterou nyní vydává v češtině nakladatelství Argo v edici Každodenní život. Je běžné, že dějepisectví má i funkci terapeutickou. A Corbin má za cíl, aby jeho historie ticha byla terapií pro duši soudobého člověka. Dnešní společnost ho doslova nutí, aby se poddal hluku, a mohl tak být její součástí, nikoli aby naslouchal svému nitru.
Corbin (mimo jiné i autor dějin vůní a zápachu) tak chce knihou o tichu v minulosti „přispět k tomu, abychom se znovu naučili ticho zachovávat, tedy být sami sebou“. Za tím účelem rozprostře paletu ztvárnění ticha v jeho nejrůznějších podobách, nejen v zahradách či přítmí místností, v poušti i pšeničných lánech rolnických usedlostí, nýbrž i v klášterech, katedrálách nebo vězení. Proto užívá i neobvyklé prameny jako romanopisectví, malbu, mnišské příručky či protokoly venkovských soudů. Pozornost upírá na období mezi renesancí a modernitou 19. století, což mu ovšem nebrání tyto hranice v obou směrech překračovat.
U takového tématu nejde ukazovat kontinuitu změny, ale spíše kontrast mezi „tehdy“ a „nyní“. Nejzajímavější jsou proto odkazy na odlišnosti vztahu lidí k hluku a tichu v moderní době v porovnání s časy před 19. stoletím, kdy Západ začala…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
