Duch maršála Tita

Češi v rámci zažitého národního rituálu vyrážejí v létě do Chorvatska, jako to dělali i jejich rodiče a prarodiče. Kdo měl to štěstí – jako například autor článku – a dostal se do tehdejší Jugoslávie už v osmdesátých letech, nemohl si nevšimnout symbolické všudypřítomnosti tamního, v té době již několik let zesnulého vůdce Josipa Broze Tita. Na malých políčcích majitelé vyskládávali z kamenů jeho jméno, jeho portréty se věšely na zeď i v těch nejzapadlejších „slastičarnách“, kde, jak si vzpomíná autor, i jen vyslovení Titova jména vyvolalo uznalý potlesk černohorského majitele a samozřejmě zmrzlinu zdarma. Až se tedy budou Češi slunit, mohli by si na plážích otevřít v Česku nedávno vydanou knihu slovinského historika Jože Pirjevce Tito a jeho soudruzi (2022). Nabízí totiž fascinující vhled do osobního života i politických tahů muže, jenž v podstatě stvořil poválečnou Jugoslávii a vedl ji, živý i mrtvý, až do jejího krvavého rozpadu.

Zrození legendy

Když v dubnu 1941 Němci a Italové bleskově porazili Jugoslávii, zůstali Titovi komunisté jednou z mála organizovaných politických skupin schopných postavit se na odpor. Za války Titovi partyzáni prošli nesmírným utrpením a přinesli velké oběti – například v roce 1943 přežili legendární bitvy na Neretvě a Sutjesce, při nichž se je Němci i Italové neúspěšně pokusili rozprášit. Nechtěli okupanty ale jen porazit a vyhnat, konečným cílem bylo převzít moc a vybudovat komunistickou diktaturu.

Zkušenosti k tomu Tito…