Pan V.

Ne,“ řekl muž u okna a vstal, „nesmíte odejít, vždyť jste zatčen.“ „Skoro to tak vypadá,“ řekl K. „A pročpak?“ zeptal se potom. „Nejsme tu proto, abychom vám to řekli. Jděte do svého pokoje a čekejte. Řízení je zahájeno a dozvíte se všechno v pravý čas.“ Dialog představuje jednu z počátečních scén z Kafkova románu Proces, a jak jeho znalci vědí, pan K. se důvod svého zatčení nikdy nedozvěděl, i když byl nakonec kvůli němu popraven.

S podobnými pocity z nekonkrétního obvinění se v české realitě pravděpodobně potýkal také Vladimír Vlk, bývalý radní Energetického regulačního úřadu. Vlk byl před třemi lety Babišovou vládou odvolán pro „hrubé porušení svých povinností“. Jakých, Vlk dodnes neví. Jeho odchod byl vynucený na základě informací BIS, podle nichž měl mít úzké vazby na některé energetické firmy a mohl ovlivňovat rozhodování úřadu v jejich prospěch. Jak minulý týden upozornil Městský soud v Praze, u kterého si bývalý radní na postup kabinetu stěžoval, „z obsahu utajovaných dokumentů nelze ani náznakem zjistit, jakým způsobem byly předmětné informace získány“, natož aby bylo možné ověřit, jestli „zjištění BIS odrážejí skutečný stav věcí, nebo jsou zcela či zčásti zkreslené nebo smyšlené“.

BIS pracuje s utajovanými informacemi, jejichž zdroj a relevanci opravdu nemá stát ani soud možnost ověřit, a pokud podle nich úřady něco rozhodnou, nelze takové rozhodnutí soudně přezkoumat. Na jednu stranu má takový postup svou logiku, kterou stvrdil už před patnácti lety…