Nejlepší strategie vůči Číně? Porazit Rusko.

Žijeme ve zcela nové éře,“ komentoval devětadevadesátiletý Henry Kissinger invazi Ruska na Ukrajinu. Ve svém nedávném článku pro The New York Times prezident Joe Biden barvitě nastínil, co je v sázce. „Pokud Rusko za své činy nezaplatí vysokou cenu,“ napsal, „vyšle tím signál dalším případným agresorům, že i oni se mohou zmocnit území a podrobit si cizí země. Ohrozilo by to přežití ostatních mírumilovných demokracií. A mohlo by to znamenat konec mezinárodního, na pravidlech založeného řádu, a dát průchod agresi jinde, což by mělo katastrofální důsledky pro celý svět.“

V takových časech se zdá více než vhodné, aby americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken přednesl důležitý projev, což ostatně koncem minulého měsíce skutečně učinil. Až na to, že to byl projev… o Číně. Samotná řeč neobsahovala nic nového – byla jen o něco jemnější než obvyklé bití se v prsa, které se nyní považuje vůči Číně za strategii. Skutečným překvapením bylo, že uprostřed první velké pozemní války v Evropě od roku 1945 s ohromnými následky se Blinken nerozhodl představit plán vítězství, ale raději zcela změnil téma. Zavedené pořádky washingtonské zahraniční politiky jsou natolik uvrtané ve svém předkrizovém myšlení, že nedokážou strávit fakt, že se jim země pod nohama významně otřásla.

Největší kazisvět

Blinken prohlásil, že navzdory své agresi na Ukrajině Rusko nepředstavuje největší hrozbu pro mezinárodní řád, ale že touto hrozbou je Čína. Jak řekl Zachary Karabell (komentátor…