Sto dnů ruské války

Před měsícem ukrajinská armáda vyzařovala mírný optimismus. Ztráty měla bolestné, ale to Rusové také. Postup okupantů územím Donbasu se počítal na desítky metrů denně, pokud vůbec. Ukrajinci na severovýchodě a jihu země pomalou protiofenzivou naopak od Rusů brali zpět předtím ztracená území.

Pomalý postup agresora i drobné úspěchy obránců pořád platí, optimismus však přesto ukrajinské vedení opustil. Mnohem víc mluví o „těžké situaci“ a ještě těžších ztrátách. V bitvě na Donbase se totiž poměřují dělostřelectva, a v tom má Rusko převahu. Má více takových zbraní a více munice. Ukazuje se sice, že ani když v ukrajinské obraně doslova vybombarduje díru, není ji ruská armáda kvůli špatné logistice a nedostatku vozidel schopná využít a Ukrajinci ji zase rychle zacelí, dennodenní těžké bombardování je ale pro obránce extrémně vysilující a především – Rusko se pod jeho krytím krvavě a pomalu, ale nezastavitelně posunuje vpřed. Až okupační síly zcela dobudou už dnes naprosto zničené město Severodoněck, což se jim pravděpodobně podaří v nejbližších dnech, budou mít pod kontrolou téměř celou Luhanskou oblast představující polovinu území Donbasu. Panují důvodné obavy, že až bude tento cíl ruské „speciální operace“ – jak tamní režim nazývá svou agresivní válku – splněn, vrátí se Rusové se stejnou taktikou na sever země ke Kyjevu, odkud se na začátku dubna po neúspěšném pokusu o rychlé dobytí museli stáhnout.

S dodávkou dělostřeleckých zbraní…