Uprostřed ovocnářského kraje na cestě z Bruselu do Cách stojí pozoruhodný kostel. Je nový, deset metrů vysoký a je průhledný. V zásadě jde o obvodovou konstrukci postavenou ze železných plátů a průhledy mezi nimi je na každém místě vidět dovnitř i ven. Jmenuje se Doorkijkkerk, „kostel, skrz který jde vidět“, a člověk ho vydrží pozorovat hodiny. Je totiž postavený tak umně, že z každého úhlu vypadá úplně jinak. Jednou plně, trochu podsaditě, jindy jako křehký chrám, který se seshora dolů rozpadá a vytrácí.
To nejlepší na něm je, že vznikl jen tak. Návštěvníci zpravidla zkoumají, jestli nese nějaké poselství. Ale nenese žádné. Navrhla ho dvojice mladých belgických architektů na popud vedení kraje a regionálního muzea, které se rozhodly uspořádat soutěž na několik objektů v krajině, aby do regionu okolo Limburku přitáhly výletníky. A podařilo se. Jdete podél sadu s hruškami, pak míjíte jabloně a najednou nádhera, která vás nutí zůstat.
Belgičané jsou na podobná překvapení specialisti. Nemají teplé průzračné moře ani dechberoucí vysokohorské štíty. O to víc si ale umějí užít – a zpestřit – to, co mají. Instalace v prostoru lákají zvědavce, na výstavy tu chodí celé rodiny a fiesty v ulicích jsou bez diskuse. Je to úlevné a docela inspirativní pozorovat. Čechům to zároveň poskytne zajímavou šanci v příštích měsících. Česko převezme předsednictví EU, což se projeví i řadou akcí mimo rámec politiky v Bruselu a jinde.
Před třinácti lety visela v budově Rady EU Černého a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
