DĚLNÍCI KULTURY
„Kdybych to neudělal, tak by to nebylo fér jak vůči soupeři, tak ani vůči nám. Necítil bych se dobře.“ Tak komentoval zlínský hokejista Zdeněk Okál své rozhodnutí přiznat loni v listopadu rozhodčímu, že ho liberecký soupeř Jaroslav Vlach před brankou netrefil hokejkou do obličeje, ale jen do ramene. Rozhodčí kvůli tomu zrušil vlastní verdikt vyloučit Vlacha na dvě minuty a tím poslat Zlín krátce před koncem utkání do skoro minutové přesilovky šesti proti třem. Okálův tým kvůli tomu nevyrovnal a zápas prohrál. O to víc si lze Okálova přiznání cenit, však za něj taky minulý týden dostal od Českého klubu fair play jednu z výročních cen.
Další ocenění dostal fotbalista Loděnic Patrik Šolc za něco podobného. V utkání se Zadní Třebaní mohl za stavu 0:1 vyrovnat, když rozhodčí za faul na něj nařídil penaltu. Jenže Šolc věděl, že svůj pád nafilmoval. Šel se proto rozhodčímu přiznat, ve fotbale už však nejde nařízenou penaltu odvolat. Šolc si tedy vzal míč a schválně ho poslal daleko mimo branku. I jeho tým nakonec prohrál.
A ještě jeden příklad fair play. Bývalý reprezentant ve sjezdovém lyžování David Horáček si v Cortině d’Ampezzo střihl veteránský závod ve slalomu a dojel v něm druhý. Nikdo z rozhodčích si nevšiml, že jednu z branek vzal takzvaným špicarem, kdy mu tyč projela mezi nohama, za což měl být vyloučen. Všiml si toho ale Horáček a stříbrnou medaili odmítl převzít.
Proč o tom píšu v kulturní rubrice? Často se říká, že kultura není sport…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu