Ti, kteří dovedou lítat

Ladislav Svoboda je tak jako vždy, když sem přijde, velmi soustředěný. Sedí nahrbeně nad stolem, na kterém má položené rozpracované plátno, a nevnímá své okolí. Zatím akrylovými fixy namaloval půvabnou dívčí tvář, spoustu baráků, vodárenskou věž, květiny a nápis „For most beautiful angel“. Teď základní tvary vybarvuje, protože jeho malby jsou po vzoru skleněných mozaik složené z nepočítaně barevných čtverečků. Už má hotovou modrou, červenou a oranžovou vrstvu a zrovna pracuje na zelené. V Ateliéru radostné tvorby (A.R.T.) na pražské Letné mu říkají „naše hvězda“ a navzdory jeho Aspergerovu syndromu je to pravda.

Do ateliéru chodí třetím rokem, za tu dobu se dočkal několika výstav, úspěšných aukcí a přednášky o svém díle v Paříži, kde o něm s českým odborníkem na art brut, umění v syrovém či surovém stavu, Jaromírem Typltem debatovala významná psychoanalytička a psychiatrička Lise Maurer. Letos šestatřicetiletý umělec sice vystudoval vysokou školu (nikoli uměleckou), protože je ale uzavřen ve vlastním světě, prakticky nedokáže komunikovat s tím okolním. Jediného souvislého projevu za poslední roky se od něj jeho matka dočkala, když na vernisáži své výstavy v Kampusu Hybernská k překvapení všech přečetl text, který si pro tu příležitost o sobě napsal.

Teď v letenském ateliéru se zprvu nezdá, že by chtěl ze své bezpečné bubliny znovu vystoupit. Maluje tak, jak ho tu všichni znají, tedy beze slov s velkými sluchátky na uších. Novinářská návštěva ho ale zajímá – sluchátka…