Když Česko odeslalo minulý týden na Ukrajinu desítky starších tanků a bojových vozidel, vzbudilo to pozornost světových médií a u mnoha občanů této země hrdost. Vláda dodávku oficiálně nepotvrdila, stejně jako nikdo v Česku otevřeně nemluví o sumě, která je určena z vládních zdrojů na export zbraní do bojující země. Opět podle neoficiálních informací mělo jít o sto třicet milionů dolarů (přes tři miliardy korun, vláda přiznává oficiálně něco přes miliardu). Hrdost je tak jako tak namístě, ale nejsme výjimkou. A hlavně, česká hrdost a nabyté sebevědomí by neměly ustrnout jen v pýše nad touto operací.
Připravit se na boj
Třeba Estonsko oznámilo přesun zbraní na Ukrajinu v hodnotě 220 milionů dolarů, což představuje třetinu tamního rozpočtu na obranu. USA potvrdily dokončené nebo připravené dodávky za skoro jednu a půl miliardy dolarů, Evropská unie za stejnou sumu, země Unie ale mimoto posílají samostatně zbraně za stovky milionů dolarů. Je určitě povznášející pocit, že se Ukrajina i zásluhou těchto dodávek dokáže bránit ruské agresi. My ale dodávkami zbraní pomáháme bránit nejen Ukrajinu, ale také sami sebe. Diktátor Putin kromě znevolnění Ukrajiny totiž požaduje, aby se evropské rozložení sil vrátilo do stavu před rokem 1997, kdy postkomunistické země stály mimo západní spojenecké vazby v bezpečnostním vzduchoprázdnu a teprve se probíraly z desítky let trvající totality.
Putinova představa obnovy světa, v němž ruské impérium ovládá zase kus Evropy, může jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
