V 11.00 přicházím do kanceláře na Žižkově. S kolegy si vyprávíme, co jsme dělali o víkendu a jak se nám daří. Pak usedám k počítači a začínám se naplno věnovat práci. Vyřizuji e-maily a nahlížím do sdílené tabulky, co je nového. Je potřeba domluvit schůzku s vedením obchodního centra, vytvořit příspěvek na sociální sítě, udělat zápisy z poslední služby a připravit se na tu dnešní.
S kolegyní ladíme termín schůzky, na sociálních sítích komunikuji s klientem Jirkou, který by se rád sešel. Domlouváme se na schůzce v půl třetí ve Vršovicích, nedaleko Vzletu. Vytvářím příspěvek na téma školy a práce. Nabízím možnosti, podle čeho si vybrat střední školu, a vytvářím postup, jak a kde hledat práci. Mnoho mladých lidí to neví.
Připravuji si informační letáčky, které předáváme mladým lidem při prvním kontaktu, a z šuplíku si nabírám uhlíkové filtry, jež rozdáváme uživatelům marihuany. Nepodporujeme její kouření, ale filtry mají kvalitní filtrovací systém, a tak snižují rizika s kouřením spojená. Doplňuji si také zásobu kondomů, jež jsou vedle prevence rizikového sexu příležitostí k diskusi o citlivých tématech, která se mladí lidé často bojí otevírat.
Ještě zápisy ze služby. Do anonymní databáze zaznamenávám, co jsem viděl, dělal, o čem jsme se s kým bavili. Nehodnotím, snažím se co nejvěrněji zachytit, o čem kontakt byl. Co dotyčný nebo dotyčná potřeboval/a, jak jsem s tím pracoval a s čím on či ona odešel/odešla.
Bude půl druhé, a tak musíme s kolegyní Luckou vyrazit do terénu. Terén pro nás znamená ulice, parky, podchody a zákoutí čtvrti, v našem případě Prahy 10. Míříme na místo srazu s Jirkou. Jsme tu trochu dřív. Venku svítí slunce, trochu fouká vítr, ale je příjemně. Jirka přichází po 15 minutách. Zdravíme se. Kontakt je přátelský, známe se už nějakou dobu.
Jirka se pohádal s rodiči, kteří nechtějí, aby bydlel u nich doma, když nestuduje. Jelikož má ušetřené nějaké peníze, zaplatil si ubytování v hotelu. Neví však, co dál. Oceňujeme, že si ve vypjaté situaci dokázal poradit. Promýšlíme společně možnosti a navrhujeme mu oslovit Dům na půl cesty, který nabízí ubytování pro mladé lidi v nelehké situaci. Předáváme Jirkovi číslo, děkuje a říká, že tam zavolá. Dále mapujeme, na koho jiného v rodině by se ještě mohl obrátit. Jirka má dobré vztahy se strýcem, motivujeme ho, aby ho také kontaktoval. Ujišťujeme se, že Jirka nyní ví, co v nejbližších dnech udělá, pomalu se loučíme a odcházíme.
Chceme ještě projít Vršovice a Strašnice. Blížíme se ke kostelu na Čechově náměstí. Potkáváme zde skupinu mladých lidí kolem 16 let. Dvě holky a dva kluci. Navazujeme s nimi oční kontakt a dáváme jim zprávu, že míříme za nimi. Skupina na chvíli ztichne a zpozorní, nikdy předtím jsme se neviděli. Oslovujeme je a představujeme se. Jsme terénní sociální pracovníci. Nabízíme možnost bavit se o nejrůznějších tématech od sdílení zážitků po problémy v rodině. Předáme potřebné informace, zájemce ale doprovodíme i k soudu či na gynekologii. Vedle toho pořádáme řadu atraktivních akcí a workshopů. Partu náš způsob vystupování uklidní a postupně se uvolní. Někteří nám vyprávějí, co studují a co zrovna ve škole prožívají. Když se rozhovor naplní, přátelsky se loučíme a jdeme dál. Věříme, že se nevidíme naposledy.
Zbytek dne pulzuje v podobném rytmu. Motivujeme, informujeme, vysvětlujeme. Někdy jsme trapní, někdy až moc chytří, někdy o krok napřed. Balancujeme, hledáme rovnováhu, čekáme, vnímáme. Občas tápeme. Na konci, ve večerních hodinách, se vracíme domů a vysvlékáme se z kůže terénních pracovníků. Jen naoko, jen zdánlivě. Jsme to totiž pořád my.
Autor je terénní sociální pracovník.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
