Bondáž? Tu si strčte někam!

Moje matka byla punkrocková ikona. A lidé se mě často ptají, jestli to byla i dobrá máma. Nevím, co jim na to mám říct,“ říká Celeste Bell v prvních větách filmového dokumentu Poly Styrene: I Am a Cliché a pokračuje: „Co by na tu otázku asi odpověděla ona sama? Dobrá máma? To zní tak banálně, tak nudně.“ Následujících devadesát minut filmu se pak Bell pokouší pochopit i mnoho dalších věcí ze života své matky, ale přímo se jí na to zeptat nemůže. Poly Styrene zemřela už v roce 2011.

Čerstvý dokument, který měl premiéru loni a v Česku je tento týden k vidění v rámci festivalu Dny evropského filmu v Praze, Brně i Hradci Králové, zachycuje nejen kariéru polozapomenuté a nedoceněné průkopnice punku, ale také dává nahlédnout právě do složitého vztahu dcery s matkou. Nejprve byl plný vzdoru a zklamání, ale následně i přijetí a obdivu.

Pokud jde o hudební historii, byla to krátká, ale intenzivní jízda. Čerstvě dvacetiletá Poly Styrene kolem sebe v roce 1977 soustředila divokou a progresivní kapelu X-Ray Spex. Debut Germ Free Adolescents vyšel následující rok, ovšem po znepokojivých halucinacích a znechucení z prostředí hudebního průmyslu Poly kapelu v roce 1979 rozpustila a stáhla se do ústraní.

V průběhu oněch dvou rychlých let se Poly Styrene přesto stala nejen první ženou punkové vlny – její zpěv, projev i textařství byly natolik originální a…