O žaludech, medvědech a Sherlockovi

Dobře, takže záhada zamčeného pokoje.

Kus holého pole nedaleko Cambridge před 60 lety nechali ležet ladem. Po více než půlstoletí na něm roste hustý les. Polovina mladých stromů jsou duby, přesněji: 923 dubů. Zbytek ponejvíce jasany a trochu bříz nebo javorů. Pročež stojíme před detektivní otázkou: kde se, u všech všudy, všechny ty duby vzaly? A jak koneckonců vyrostly na desítkách podobných míst napříč Evropou, česká nevyjímaje? Lehounká jasanová, březová nebo javorová semínka nafouká vítr. Těžké žaludy ovšem padají rovnou dolů. A doprostřed pole jaksi neměly odkud padat.

Inu, milý Watsone, nanosily (si) je tam sojky. Během úrody žaludů si dělají spižírny na zbytek roku, jenomže občas na některou zapomenou. S přispěním myšic a veverek vysázely les, za jaký by se nemusely stydět ani školkařské velkopodniky ze svěřenských fondů pana expremiéra. Při pohledu na krajinu před sebou vídáme vesměs stromy, trávu a další flóru. Čtyři pětiny veškeré živé masy na Zemi jsou rostliny. Proto se na první pohled dá přehlédnout, nakolik obraz přírody utvářejí subtilnější zvířata. Vezměme třeba obyčejná jablka. Prapředkem našeho ovoce je divoká jabloň Sieversova, jež roste v lesích na podhůří středoasijského Ťan-šanu. Šířili ji tam asi hlavně mlsní medvědi, kteří spořádali sladké plody a jadérka o kus dál, ehm, vytrousili na zem.

Tvar živému světu takhle kromě sojek dávají také prasata či tukani, kaloni nebo mravenci, opice, holubi, zubři a myriády dalších zvířat. Mohutnějších…