Knižní tipy

O lidech, letadlech a plodivých slzách

Věci mezi nebem a zemí spojuje ve své nové knize Adéla Součková (1985). Absolventku AVU a finalistku Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2018 to od vystudované malby vždycky táhlo ke kresbě, jak ukázala i v předchozí, deset let staré autorské knížce Atlas podkožních zážitků. V novince s lakonickým názvem Propojení se od archetypální symboliky posunula ke spontánnějšímu projevu. Modrou barvou zastupující nebe a rudou zastupující zemi nakreslila situace, které se jí honily hlavou a její ruka je okamžitě zaznamenávala. „Když ona je nebeskou klenbou a on plodnou zemí,“ stojí u kresby dvou nahých postav zaznamenaných základními obrysy, jež spolu v erotické narážce vytvářejí ležící písmeno D. Věty se s obrázky pravidelně střídají a knížku lze číst, respektive vnímat jako cyklický příběh o lidech, bez kterých vlastně nemají země ani nebe smysl. Když čtenář dojde k dvojstraně s letadly skrápějícími půdu pod sebou krvavými slzami, vzhledem k aktuálnímu dění mu automaticky zatrne. Ale Součková je samozřejmě nakreslila ještě před válkou a ony slzy pro ni byla semena, z nichž vyrůstá nový život. Kéž by tomu tak bylo nejen v jejích křehkých snech, ale i v tvrdé realitě.
Jan H. Vitvar

Adéla Součková: Propojení
Trigon, 96 stran

Hluboký ponor do budovatelské každodennosti

[image id=„200253691“ caption=„Stephen Kotkin: Magnetická hora. Stalinismus jako civilizace“…