Když je řeč o národních parcích, mluví se nejen o ochraně přírody, ale také o demokracii. I v Česku se totiž řeší otázka, která zaznívá v mnoha jiných zemích: mají se zřizovat národní parky i tam, kde s nimi obyvatelé daného místa nesouhlasí? Právě letos můžeme sledovat tuto debatu zblízka a pilovat si argumenty. Nedávno totiž oznámilo ministerstvo životního prostředí, že tento rok vyhlásí za pátý tuzemský národní park Křivoklátsko.
V ochraně přírody jde o historický krok, všechny existující parky totiž leží v méně osídleném pohraničí. Křivoklátsko má být první nejpřísněji chráněnou lokalitou ve vnitrozemí, dokonce ve Středočeském kraji. Zasloužily se o to tamní vzácné, druhově nebývale pestré lesy, které se zachovaly díky skutečnosti, že zmíněný kraj zůstal až do raného středověku téměř neosídlený. I později byla oblast ušetřena výraznější lidské činnosti, takže tamní, ve velké míře listnaté lesy si i uprostřed Čech zachovaly velkou rozlohu.
K tomu paradoxně míří i argumenty odpůrců z řad místní samosprávy a obyvatel. Starousedlíci mají strach ze zákazu chodit do lesa pro dřevo, případně z konce až dosud neomezených procházek přírodou. Kromě toho si stěžují na obvyklé věci, jako nedostatek informací, kde přesně park bude a jaká omezení si vynutí.
Také je ale zjevné, že tyto stížnosti neodrážejí realitu. O národním parku se vážně mluví víc než deset let a stejně dlouho pořádá ministerstvo životního prostředí schůzky se starosty dotčených obcí. Na těch se řeší i to,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
