Konec revoluce

Některé příběhy je dobré sledovat, aby je bylo možné dopovědět do konce. Žánr má nepopiratelné kouzlo i v tom, že autorovi umožňuje citovat sebe sama. To, jak jistě uznáte, se nepoštěstí každému.

Ale k věci. Vloni v zimních měsících tento sloupek upozornil na snahu školské rady v San Francisku přejmenovat (uprostřed pandemie) rovnou třetinu škol ve městě. Radní se chtěli mimo jiné zbavit jmen jako George Washington, Abraham Lincoln, zakladatel amerických národních parků John Muir nebo spisovatel Robert Louis Stevenson. Všichni jmenovaní a mnozí další nesou na bedrech hříchy své doby, někteří těžké, jiní spíše legrační, ale to je vždy na debatu. Zajímavé bylo spíše sledovat, kým dokážou osvícení a probuzení radní haněné hrdiny nahradit. „Až vše proběhne, zahlédneme možná první záblesky nové, osvícenější Ameriky,“ stálo tu tehdy. „Autorovi něco říká, že najít reálné lidské bytosti bez rozpoznatelných vad na kráse nebude úplně jednoduché.“

Nuže výsledek? Záměr radních se v průběhu času dostal pod ostrou palbu rodičovské nevole. Školy byly kvůli restriktivním koronavirovým opatřením zavřené a správci systému se podle mínění rodičů měli starat spíše o to, jak zajistit jejich fungování, než jaké jméno se skví nad jejich vchodem. Rada byla nakonec nucena celý projekt odpískat, ke zvratu došlo uprostřed rodičovského povstání dokonce jejím jednomyslným rozhodnutím.

Nesouhlas byl doprovázen i výsměchem. Ukázalo se totiž, že radní nejsou vždy dobře informováni, kupříkladu když…