Velké čepobití je nejvyšším ceremoniálem německého bundeswehru, je dopřáno loučícím se kancléřům, prezidentům, ministrům obrany, generálům či admirálům. Kromě pohledu na v řadě vyrovnané muže v uniformách a pěkně zapálené pochodně si ocenění mohou užít i tři písničky na přání, které pro ně soubor bundeswehru speciálně nacvičí. Výběr dosud pozornost nevzbuzoval. Až do přelomu tisíciletí se vyhrávala klasika a pochody, v posledních dvaceti letech se tu a tam vmísily novější kousky. Ministryně obrany Ursula von der Leyen si na rozlučku nechala zahrát Winds of Change od The Scorpions, rozhodný, respektive paličatý exkancléř Gerhard Schröder se před šestnácti lety dojal až k slzám poslechem My Way od Franka Sinatry. Letošní výběr Angely Merkel ale zaskočil.
Merkel svou hudební volbou neodhalila skrývané srdce punkerky, ale spíš své východoněmecké kořeny.
Vedle křesťanské písně Grosser Gott, wir loben dich (Velký bože, chválíme tě) z 18. století a slavného šansonu Für mich, soll’s rote Rosen regnen (Pro mě mají pršet rudé růže) od Hildegard Knef si totiž přála hit od barvité „kmotry punku“ Niny Hagen. „Zapomněl jsi barevný film, můj Míšo, a teď nám nikdo neuvěří, jak tu bylo krásně, haha haha,“ vyčítá v něm zpěvačka příteli po návratu z dovolené u Baltu. Všechna ta modř a zeleň, Nina v bikinách a na nudapláži – ale na fotkách zbyla jen černobílá šeď. „Jestli to ještě jednou uděláš, tak odejdu,“ varuje. Píseň se v roce 1974 – to bylo občance…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
