Janovy diamanty

Jan byl přemýšlivý člověk a všechna rozhodnutí dělal po důkladné úvaze. To se týkalo jak diamantů, tak manželství. Vybral tedy prsten a předstoupil před Marii. „Marie, rád bych si tě vzal za ženu. Tohle je prsten pro tebe. Je s diamantem, ale…“

Marie ho přerušila. Její oči nezářily štěstím, jak si Jan představoval. Místo hvězdiček z nich sršely šípy s diamantovými hroty. „Co tě to, Jene, napadlo? Diamant. Nevíš, jaké škody působí jejich těžba na životním prostředí, neslyšel jsi snad nikdy o krvavých diamantech?“ „Ale…“ chtěl Jan pokračovat, jenže Marie nešla zastavit. Vůbec ho nepustila ke slovu. Jako obvykle.

Měla však pravdu – diamant je nerost s nesmírně pošramocenou pověstí. Z více důvodů. Zaprvé těžba diamantů představuje značný zásah do krajiny. Velké diamantové doly jsou krátery až šest set metrů hluboké a viditelné i z vesmíru – v Jižní Africe, na Sibiři, v arktických oblastech Kanady, kde jim do kráteru napadali karibu. Nebo tak něco.

Diamanty se těží i v chudých afrických zemích, kde velkou část pracovníků tvoří děti ve věku od pěti let, pracovní doba trvá čtrnáct hodin a lidský život rozhodně nedosahuje ceny lesklých kamínků. A dále jsou tu samozřejmě krvavé diamanty. Ty, z nichž se financují krvavé lokální války. Marie je z toho celá červená a trvá si na tom, že prsten s diamantem v žádném případě nechce. Jan se ke slovu nedostal. A přitom chtěl říct, že přesně z těchto všech důvodů zvolil diamant umělý.

Že původně byly umělé diamanty určeny…