Hlaváčková: Občas lidem připadám jak zatoulané štěně

Jezdíš sama na dlouhé výpravy do poměrně divokých míst, na zádech jen pár kil. Lidi se tě asi často ptají, proč. Já se zeptám obráceně: Proč se vůbec vracíš?

To je jednoduché, protože jsou tady lidi, které mám ráda. A když do vztahů neinvestuješ energii, postupně se vytrácejí, což je mi líto. Snažím se je udržovat – ale pak si zase jedu do hor za svobodou.

Nevznikají nové vztahy taky na horách? Nepotřebovala by ses vracet i tam?

Vznikají, já mám tendenci zakořeňovat skoro všude, ale přitom se chci podívat za další nové obzory. Obojí najednou provádět nejde. Přednost dávám dlouholetým přátelstvím.

Nešlo by to spojit, vzít kámoše s sebou na cestu?

To bych je musela svázat a odvést. Mají svoje životy a svoje sny.

Jsi snad jediná z tvých přátel, kdo se toulá?

To ne, česká cestovatelská komunita je docela pestrá, občas se na něčem společném domluvíme, ale na dálkový trek jdu stejně raději sama než s někým. Když cestuješ sám, mnohem víc toho zažiješ a poznáš víc lidí. Sama si odnesu hlubší zážitky. Pokud lidi cestují ve dvojici nebo ve skupině, je cesta především o jejich vztahu. Samotný člověk si mnohem víc všímá toho, co je okolo něj, je víc odkázaný na místní a ti pak snáz oslovují jeho.

Je výhoda v tom, že jsi žena?

V ledasčem ano, v ledasčem ne. Výhoda je v tom, že se mě lidi nebojí. Kluci, pokud cestují na východ, kde se společnost zřetelně dělí na mužskou a ženskou část, navíc do tamního ženského světa tolik neproniknou. Mě to naopak hrozně baví.

Ale do Itálie jsi jela převlečená za muže.

Neměla jsem na vysoké peníze a hrozně jsem chtěla někam vypadnout. Na portálu Jízdomat.cz jsem našla inzerát, že někdo nabízí zpáteční jízdenku do Říma. Původně chtěl jet s přítelkyní, ale rozešli se, tak nepojede ani sám. A že to dá zájemci zadarmo. Ozvala jsem se a ten kluk reagoval úplně nadšeně. Potíž byla v tom, že bylo těsně před odjezdem a nešlo už změnit jméno cestujícího. Vypadalo to marně, ale on mi poslal SMS: „Napadlo mě, že vypadáš trochu jako kluk, půjčím ti občanku a pojedeš.“ Měla jsem krátké vlasy a začala jsem zkoušet dělat chlapa, zatáhnout prsa, vystrčit ramena, mluvit hlubokým hlasem. Tak jsem šel na Florenc.

Měl jsi klobouk?

Měl jsem kapuci a oblečení po bráchovi. Stevardka kontrolovala doklady a ujistila se, že jedu do Říma. Já ale chtěl vystoupit už ve Florencii, abych na místě strávil víc času než v autobusu, byl to jen krátký výlet. Dobrá, to ale znamenalo zaplatit poplatek 13 eur, která jsem u sebe neměl, tak jsem se rozmyslel, že beru ten Řím. Sedl jsem si do autobusu a stevardka za mnou pak přišla a začala řešit, že bych mohl zaplatit na zpáteční cestě. Jediná možnost, jak zvládnout oční kontakt, bylo vžít se do role, že ji trochu balím. Přitom jsem zrovna menstruovala. Zastavovalo se na benzinkách, ale tam jsem ani jednou nevystoupila, nemohla jsem přece jít na dámské záchody a na pánské taky ne. Tak jsem na toaletu chodila jenom v buse. Celá ta absurdita mi pomohla to nějak zvládnout.

Zůstal jsi chlapem i ve Florencii?

Nenapadlo mě vzít si s sebou normální oblečení. Připadalo jsem si dost bezpohlavně, ale Florencii jsem si za ty dva dny užilo. Na zastávku jsem doběhlo na poslední chvíli, řidič se stevardkou mě už vyhlíželi. Zase po mně chtěli občanku, dal jsem jim 13 eur a řidič povídá: „Právě jsme vám volali.“ Co teď? Volali pochopitelně tomu klukovi, co měl původně jet. Dovolali se mu, nebo ne? Dělají si ze mě srandu, nebo se nemám zbytečně prozrazovat? Hned jsem tomu klukovi psala SMS. Odpověděl mi, že se mu dovolali, a protože nevěděl, v jaké jsem situaci, řekl pravdu. Vyjeli jsme a stevardka za mnou přišla, že mi vypíše stvrzenku na těch 13 eur. „Jméno?“ zeptala se přísně. Ale už jsem věděla, že mě vzala na milost. „A chcete to opravdové, nebo to, co je na jízdence?“ povídám a ona se rozesmála.