Petr Uhl byl statečný a zásadový muž, píší lidé, kteří jej znali. Zejména ten první přívlastek je v Česku ceněn, protože tu panuje obecná představa, že odvahy je ve zdejší kotlině nedostatek a vždycky byl. Není to zdaleka pravda, jen je její vnímání často zkreslené. Odvaha bývá často vedlejším produktem přesvědčení, že je pro společnost nutné vykonat něco dobrého a prospěšného. Takového přesvědčení byl Petr Uhl plný od mládí a jeho idealismus musí ocenit i ten, kdo má na dobro pro společnost úplně jiný názor. On se každopádně kvůli své představě spravedlnosti a svobody dokázal v roce 1969 postavit přicházející normalizaci, veřejně coby mladý revolucionář vybízel ke vzdoru vůči totalitárnímu režimu a dostal za to čtyři roky kriminálu.
Po propuštění měl volbu. Mohl se pokusit o emigraci, mohl se stáhnout a mlčet, ale jeho zásady mu říkaly, že musí dál prosazovat věci prospěšné pro společnost. Právě jeho zásadovost, přesvědčení, že není jiné cesty, musely zákonitě přinést odvahu. Jinak řečeno sílu překonat obavy, že jej komunistický režim bude nadále ničit, že mu bude hrozit ztráta svobody, že jeho děti budou mít kvůli jeho jednání problémy. Petr Uhl to nenazýval odvahou, jen u sebe ze zásady nechtěl a nemohl tolerovat nestatečnost – aspoň tak to říkal v publikovaných rozhovorech. Takže mu nezbylo než konat tak, že jeho jednání můžeme nazývat odvahou.
Obecně se říká, že odvaha je umění potlačit strach, což není jednoduché, protože strach je v podstatě instinkt, který nám…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
