Člověk politický

Po většinu posledních dvou let se zdálo, že Olaf Scholz ztratil smysl pro realitu anebo s Němci hraje trochu absurdní divadlo. Opakoval, co bude dělat, až se stane kancléřem – přitom expertům i laikům bylo jasné, že nemá šanci se jím stát. Jeho sociální demokracie (SPD) se v průzkumech veřejného mínění neustále propadala, až letos na jaře přistála na historicky špatných 13 procentech. Na vedoucí křesťanské demokraty (CDU/CSU) a Zelené tehdy ztrácela skoro 20 procentních bodů. Ozývaly se hlasy, že by se Scholz ani neměl účastnit televizních debat kandidátů na kancléře, kde by se spolu měli přít jen politici s reálnou šancí vyhrát. Scholz přesto ani na chvilku nevypadl z role. Pořád mluvil, jako by opravdu věřil ve svou výhru. Ba co víc – vystupoval, jako by snad byl přirozeným nástupcem odcházející Angely Merkel (CDU), v jejíž poslední vládě byl vicekancléřem a ministrem financí.

Jeho „absurdní“ kalkul se nakonec ke všeobecnému údivu opravdu naplnil. Voliči se v letošní kampani podle německých politologů více než v minulosti orientovali podle osobnosti a vůdcovských kvalit jednotlivých kandidátů – a Scholz jako jediný z nich nechyboval. Během léta ho Němci podle průzkumů začali považovat za suverénně nejdůvěryhodnějšího a nejkompetentnějšího a 26. září vytáhl svou SPD k první volební výhře od roku 2002. Začal pak vyjednávat o vládě…