Brouci pod mikroskopem

Pokud člověk pomyslí takřka na jakékoli prvenství v populární hudbě, nejspíš bude spojené s The Beatles. Stali se největší kapelou všech dob a určili, co dělá kapelu kapelou: image gangu, nezařaditelnost a neustálá proměnlivost. Zahájili éru koncertů na stadionech a začali používat nahrávací studio k experimentům jako svébytný hudební nástroj. A více než padesát let po svém rozpadu si mohou připsat další prvenství díky novému dokumentárnímu triptychu The Beatles: Get Back režiséra Petera Jacksona, jehož délka se blíží osmi hodinám.

Nikdy dřív neměl divák šanci pozorovat kapelu tak zblízka. Navíc v období, které zdaleka není nejšťastnější. Ve studiu jim to drhne po tvůrčí i osobní stránce, na povrch vyplouvají staré křivdy a vládne apatie. Sice to mezi nimi občas stále jiskří kreativně, ale poprvé se mluví o rozchodu, zatímco tam někde venku je svět, který o ničem z toho nic netuší. Šílí ze svých idolů a čeká, s čím novým přijde neslavnější čtveřice popu. Je to jako zkoumat kapelu pod mikroskopem. To vše dělá z dokumentu událost sezony, o níž se zhusta píše a diskutuje a není určená jen skalním fanouškům.

Trilogie The Beatles: Get Back je pozoruhodná nejen formálně, ale i okolnostmi vzniku. Peter Jackson ji sestříhal z 50 hodin filmového a 150 hodin zvukového záznamu, které byly pořízeny během tří lednových týdnů roku 1969. Kapela se tehdy sešla, aby místo studiových hrátek secvičila nový živý repertoár a odehrála jej s velkou slávou buď v rámci…