Konec konců

Ukončit seriál dobře může být podobné jako ukončit dlouholetý vztah. Tedy těžké a někdy jednoduše nemožné. Anebo nelukrativní. V rozmezí měsíce se na televizní obrazovky po dekádách vracejí dva seriály, z nichž první se bezprostředně po finálních titulcích stal encyklopedickým příkladem špatného konce a druhý jako by konečnost jednoduše popíral. Dexter: Nová krev o sériovém vrahovi s morálními zásadami i pokračování Sexu ve městě nazvané And Just Like That… tak představují jistou tendenci v současné audiovizuální tvorbě, kde vládnou nikoli uzavřené příběhy, ale dveře porůznu otevřené do dalších a dalších pokračování a trvání.

Vypadá to, že definitivní konce vyšly tak trochu z módy. Důvody je primárně nutné hledat hlavně uvnitř audiovizuálního průmyslu; jako ostatně vždy. Ale zároveň jako by seriály reagovaly na cosi z doby, kdy konečnost a uzavření nejsou úplně na pořadu dne. Prodlužování požitků a život v nekonečném přítomném okamžiku, na kterém stojí třeba sociální sítě, jsou přitažlivější. Místo happy endu je tu happy moment. Konec může „udělat“, nebo naopak častěji „zničit“ seriál. A možná je tak lepší se o velký konec ani nepokoušet.

Čím dál více diváků si totiž mnohem intenzivněji spojuje popkulturu s vlastní identitou. Éra quality TV přinesla propracované seriálové světy podobné románům a…