Jak pobuřující!

Na Americe je spousta obdivuhodných věcí a pak zase jiné, které by si mohli za oceánem klidně nechat.

Bývaly časy, kdy byl souboj idejí přehlednější. Nějaký ten odvázaný mladý „liberál“ napsal něco odvážného, provokativního nebo prostě nového. Konzervativnější část populace se zhrozila, vytáhla do výše svá ctihodná obočí, stáhla opovržením své upjaté rty, a když bylo nejhůř, sáhla k administrativním opatřením. V Americe existuje pěkná tradice zakázaných knih. Třeba sexuálně odvázaný Milenec lady Chatterleyové byl ve Spojených státech úředně nepublikovatelný od roku 1929 až do roku 1959. Aby ne, když se v knize D. H. Lawrence nestydatě a opakovaně souloží!

Na přelomu tisíciletí se nicméně přehledná situace poněkud zašmodrchala. Dnes se za „zakázanou“ knihu považuje většinou ta, kterou se rozhořčení občané pokouší někde úspěšně vyřadit z knihoven nebo ze seznamu povinné četby. Teď ovšem k pohoršeným přibyla významnou měrou „probuzená“ levice a na seznamu jsou kousky, které spíš než nespoutanou živelností provokují jednoduše tím, že se v něčem přežily, od Dobrodružství Huckleberryho Finna (slovo negr) přes Jako zabít ptáčka (spása přichází od bílé rasy) po dříve milované dětské knihy autora publikujícího pod jménem Dr. Seuss.

Není to ale tak, že upjatá levice vystřídala upjatou pravici, ani ta totiž nepolevila. Na paškálu se v jednu chvíli ocitl i Harry Potter (čarodějnictví a jiné kejkle, dokonce náznaky „nesprávné“ sexuality), v…