Natahuju první punčochu. Potím se jako prase. Nejde to! Jak to ty ženský dělají, sakra!? Jako běžnou fusekli tohle teda fakt nenatáhnu. Měním taktiku a snažím se punčochu nejprve navléknout na dva palce mezi rukama. To jsem viděl v nějakém filmu. Na konci snažení vznikne prostor sotva na navlečení na jediný palec na noze. Ale mám ještě i další prsty, navíc volně přecházejí do širší nohy. A pozor, je tu pata! Znovu měním taktiku. Sroluju to jako štulpny na běžky, tak. Úhledným rolováním vzniklo kolečko, kterým už prsty na noze projdou. Roluju výše a úplně cítím, jak mi lezou oči z důlků. V noze ustal tep. Vzdávám se. Odroluju se a zvoním. Sestři, prosím vás, můžete mi pomoci? A než dorazí, vybavím si znovu živé obrazy při ranních vizitách Nemocnice Na Františku. Jak tam dvě žákyně zápolí s chlapíky středního věku, kteří si sami nedokážou natáhnout kompresní punčochy před operací. Zábavná představa, kdybych tu dneska nebyl za pacienta a neřešil vlastní prevenci tromboembolické nemoci.
Pro pořádek, mezi příznaky hluboké žilní trombózy patří bolest, otok, zatvrdnutí, vyšší teplota pokožky na noze a zarudnutí. Ještě několik týdnů po operačním zákroku hrozí riziko žilní trombózy a v souvislosti s ní nejčastěji následné plicní embolie, dále pak srdečního infarktu anebo mozkové příhody. Mezi první operační zabijáky patří ty největší a nejdelší operace, jako jsou břišní a hrudní výkony, náhrady kolenních a kyčelních kloubů, dále operace zlomenin krčku stehenní kosti anebo obecně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu