Ta hrůza, že nás to sklátí

V dvoupokojovém bytě s kuchyňkou vybudovanou v předsíni na pražském Žižkově je na lince nachystaná hromádka mouky a vedle nastrouhaná jablka. To si zrovna obyvatelka nájemního bytu, jednašedesátiletá Oldřiška Rymešová, chystá oběd na zítra a další dny: od dcery z venkova dostala kromě brambor i vajíčka a jablka a dělá si teď jablkový koláč. Kromě toho už si tento měsíc musela od dětí půjčit i peníze.

Invalidní důchodkyně se do finanční nouze dostala už před tím, než zkrachoval její dodavatel plynu i elektřiny, Bohemia Energy, a představa, co ji teď se zvýšenými zálohami v režimu dodavatele poslední instance a pak i s novou smlouvou, kterou chce uzavřít, čeká, jí nahání hrůzu. „Ještě nevím, kolik budu platit. Zjistila jsem z televize, že můj dodavatel skončil, pak mi přišel e-mail a pak mi přišel dopis od PRE, že mám být klidná, že mě přejímají na tu dodávku poslední instance. Ale rozpis záloh u toho nebyl, takže nevím, kolik to vlastně dělá,“ říká paní Rymešová. Pohled na web dodavatele poslední instance (DPI) a ceny v nouzovém režimu jí dá základ k odhadu, že jen za mezidobí po krachu Bohemia Energy do uzavření nové smlouvy se jí nejspíš zvedne platba za energie – tedy za kus října a listopadu – dvoj- až trojnásobně.

Zkoušela se hned po zprávě o konci dodavatele dovolat do Bohemia Energy, ale tam už to nikdo nebral, a pak hned k jiným dodavatelům – vypočítává všechny, kteří existují –, ale prý byly všude přetížené linky. Zkoušela to i snacha, jejíž dodavatel elektřiny taky zkrachoval a ona chtěla objednat sebe i tchyni k PRE, ale dozvěděla se, že objednat se teď nejde a ať vyčkávají.

Oldřiška Rymešová před sebe skládá všechny dopisy, které jí zatím přišly: že je v režimu DPI a pak nějaké nabídky na smlouvy, třeba od Pražské plynárenské, jež jí nabízí trvalou dodávku plynu i elektřiny: změť tabulek s různými údaji na dvou stránkách s čísly bleší velikosti ji však uvrhla do zmatku: neví, který řádek a sloupek z vyjmenovaných možností se týká právě jí, a vypočítat si budoucí ceny energií v řádné smlouvě nedokáže. „Ale asi to nějak odsouhlasím, ať to mám hotovo, a co bude dál, to nevím,“ říká, „protože já na to stejně nemám.“

Oldřiška Rymešová je v invalidním důchodu, vypočítaném na 8800 korun, a trable, jež nasbírala během života – pomáhala z dluhů synovi a sama se kdysi zadlužila –, vyústily v proces oddlužení, který jí z příjmů odsává každý měsíc šest tisíc korun. Poslední tři měsíce je ztěžka se pohybující paní v pracovní neschopnosti, čeká na operaci kyčle, a tak se její běžná výplata recepční v IT firmě ze 17 tisíc korun smrskla na nemocenskou ve výši deset tisíc. Celkem jí tedy po odečtení splátky k oddlužení momentálně zbude něco přes 12 tisíc korun a pohled na její výdaje ukazuje, že její rozpočet je každý měsíc v záporných číslech: 9500 nájem, přes tři tisíce energie – ještě z dob před krachem Bohemia Energy –, 180 korun za televizi a rozhlas a kolem tisícovky za internet, televizní programy a platbu za mobilní volání dá dohromady výsledek minus 980 korun na měsíc života. Na jídlo už nezbývá. O pomoc státu žádat nemůže, jak se dozvěděla, protože se do příjmů domácnosti započítávají i peníze její čtyřiaosmdesátileté maminky – ta je už tři měsíce v ústavu sociální péče na odlehčovacím pobytu, protože Oldřiška Rymešová už se kvůli nemocným kyčlím nedokázala o nepohyblivou maminku vyžadující nepřetržitou péči starat. A celý matčin důchod a příspěvek na péči – dohromady to dělá asi 25 tisíc korun – padne každý měsíc na platby ústavu, který se o ni stará.

Sociální pracovnice paní Rymešové poradila, že je třeba maminku přihlásit do ústavu k trvalému pobytu, aby její formálně započtený příjem nebral její dceři možnost získat sociální dávky. Jenže matku ta změna svou definitivou děsí a s přepisem bydliště nesouhlasí. „Takže mně nezbývá než se přestěhovat,“ říká Oldřiška Rymešová. „Tenhle byt musím pustit, najdu si nějaký malý u dcery v Soběslavi, tam jsou nájmy mnohem nižší, Tesco tam taky mají a vezmou mě, už jsem se na to ptala, takže si budu moci k důchodu přivydělávat na brigádách,“ plánuje invalidní důchodkyně, která má před sebou ještě přes dva roky v programu oddlužování a příští rok se chystá do starobního důchodu. „A chci to i kvůli těm energiím, které nevím, kolik budou, ale určitě hodně, udělat ještě do konce roku.“

Co znamená záloha

Jozef Cicko (61) v panelákovém bytě v Jirkově je na tom o něco lépe než paní Rymešová, nedávno po dvou letech doma našla práci i jeho žena, tak si liboval, že teď se jim dvěma a synovi na vysoké škole, kterého finančně podporují, bude dobře žít. I pan Cicko nastřádal za život dluhy a z výplatní pásky se mu teď strhává kolem čtyř tisíc na tři exekuce a patří tak k lidem, kteří jsou výkyvem plateb za energie obzvlášť ohroženi – každá nerovnováha v napjatém systému financí přináší do rodin problém.

Pan Cicko už zná výši plateb u dodavatele poslední instance, v jeho případě je to ČEZ na elektřinu a innogy na plyn, z 1840 korun měsíčně za oba druhy energie se mu platba zvedla na trojnásobek – na 5647 korun. „To je pro nás strašně moc, ale zaplatit se to muselo a rychle jsem si z DPI zařídil normální smlouvu, přecházím s plynem i energií pod innogy,“ říká pan Cicko, „domluvil jsem si tam smlouvu na tři roky.“

Pan Cicko pracuje v úklidové firmě a těší se, že s pevnou smlouvou na energie se to zlepší a sám byl překvapen, že mu innogy nabídla „slušné zálohy“ na tři roky dopředu. „Je to divné, ale slíbili mi u elektřiny nižší zálohy, než jsem měl u X Energie,“ říká, „netuším, proč to tak je, když vím, že se elektřina zdražuje. Asi je to proto, že jsem se uvázal na tři roky, tak mi možná dali slevu.“ Pan Cicko ví, že výše záloh není pro závěrečný účet za energie důležitá, že mu může přijít nedoplatek, ale doufá, že to v innogy snad se zálohami trefili správně. „Ten pán v telefonu říkal, že až ty smlouvy budu mít – zatím že je to jenom po telefonu dohoda s ním –, můžu se s nimi domluvit na nové částce na zálohy. Tak možná to pak budu opravovat, až mi ty smlouvy přijdou,“ krčí rameny, „ale teď jsem trochu klidný.“

V obci Rovná ve Slavkovském lese konec dodavatele energií taky na pár rodin dopadl, jednou z nich je penzistka Gabriela Belancová s manželem. Žijí tu v řadovém rodinném domku, a když jim přišel rozpis záloh od innogy, jejich dodavatele poslední instance, nevěřícně na ta čísla koukali: ze čtyř tisíc za plyn, jak byli dosud zvyklí, stoupla platba na 14 300 korun. „Jednou jsem to zaplatila a rychle jsme k nim přešli na normální smlouvu,“ říká paní Belancová a vypočítává, jak se jim s manželem změní rozpočet. Nové zálohy plynu mají spočítány na šest tisíc, spolu se zvýšenou platbou za elektřinu dají teď za vytápění a svícení v domku měsíčně osm tisíc korun – a doufají, že tyto zálohy pokryjí zvyšující se cenu energií a nečekají je překvapení při ročním zúčtování. Když Gabriela Belancová připočítala k energiím další provozní platby – za vodu, odpadky, telefony, internet a televizi –, tak ji to všechno přimělo, jak říká, zjišťovat, zda s mužem nedosáhnou na státní pomoc. „Nikdy jsem to neudělala, ale teď, i když mi to není příjemné, na tu sociálku půjdu. Ale až za tři měsíce, musím pro případný příspěvek na bydlení doložit platby za tři měsíce dozadu, a zatím to nějak musíme zvládnout,“ říká penzistka.

Říct lidem, že na to nejsou sami

O tom, že z téměř milionu připojení, jejichž uživatelé skončili v nevýhodném režimu DPI a hledají teď stabilitu nových smluv, bude část lidí ohrožena pádem do dluhových pastí a ztrátou bydlení, nepochybují jak experti ze sociálních poraden, tak politici v čele krajů či obcí. Středočeský kraj už zřídil linku pomoci, kde lidem radí, jak se se situací vypořádat, pomohou s přepisem energií. V celé zemi pracují naplno dluhové poradny Člověka v tísni a dalších poradenství poskytujících organizací. Práci teď mají s milostivým létem – radí potřebným lidem, jak využít státem dané šance a zbavit se velké části exekucí, a rovnou přidávají dotaz, jak jsou na tom jejich klienti momentálně s energiemi.

Ve městě Pečky na Kolínsku o necelých pěti tisících obyvatel už místní starostka Alena Švejnohová a místostarostka Iveta Minaříková vymyslely, jak lidem pomoci i finančně: na jednání rady Pečkovští odsouhlasili a navrhují zastupitelstvu, aby obec vyčlenila 300 tisíc na bezúročné půjčky dotčeným občanům v nouzi. „Dospěly jsme se starostkou k závěru, že lidé nemusí být schopni to uplatit. Půjčkou od města chceme zabránit tomu, aby se lidé v nouzi vrhali do půjček u Home Creditu a jiných soukromých podniků, je pro ně určitě lepší mít půjčku bez úroků u města,“ vysvětluje Iveta Minaříková. Lidé budou mít na splacení městské půjčky celý příští rok.

Hned po pádu energetických dodavatelů v Pečkách rozeslaly obě ženy z radnice občanům dopis – všemi dostupnými kanály, na stránkách obce, sociálních sítích, v obecních aplikacích nebo e-maily –, v němž se je snažily uklidnit, že situace se dá zvládnout. „Chtěly jsme v první fázi lidem doručit informaci, že na to nejsou sami, že je ve městě někdo, kdo jim pomůže,“ popisuje místostarostka. Město vydalo letáček, kam se obrátit, kontakt na dluhovou poradnu Člověka v tísni. A taky telefonní číslo nouzové linky, která je pro občany Peček v provozu od doby covidu, ale v poslední době už na ni nikdo nevolal – teď nově slouží pro dotazy na energie, bere ho místostarostka Minaříková.

„Ty naše ženy ve vedení města jsou opravdu skvělé, Pečky jsou v dobrých rukou,“ říká penzistka z Peček Jana Mikuličová (76), které pohled na rozpis záloh od dodavatele poslední instance vyrazil dech. Z částky 1600 za plyn měsíčně se záloha vyhoupla na osm tisíc korun. Syn manželů Mikuličových se ve svém domě, na nějž splácí hypotéku a žije v něm sám, ocitl ve stejném problému, dokonce ještě o 300 korun vyšším. „Syn je už delší dobu ve zdravotních potížích, s nimiž se léčí, je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, musíme to zaplatit i za něj,“ říká paní Mikuličová, „a kde vzít najednou 16 tisíc? To nemáme.“

Možnost půjčit si od města s manželem využít nechtějí, raději jeli do spořitelny zrušit své stavební spoření, které si šetřili na „horší časy“ – ty mají přijít už brzy. Manžel paní Mikuličové je onkologicky nemocný, čeká ho operace a pak čas rekonvalescence a rehabilitace, manželé doufali, že peníze použijí i na zvýšené náklady pro toto období. „Nějak to musíme zvládnout, nedá se nic dělat. Říkám si, že žijeme v dobré době, bez válek, ve svobodné zemi, vlastně si není nač stěžovat, tohle je zkrátka globální energetická krize a my ji nějak přežijeme,“ uvažuje penzistka s nízkým důchodem – zkrátil se jí proto, že do něj odešla předčasně: musela pomoci s péčí o malou vnučku, když přišla o dceru, jíž bylo 28 let. Teď je spolu s manželem v napětí, jak to dopadne s novou smlouvou u ČEZ, o niž usiluje. Bezprostředně po krachu Bohemia Energy se jí ozvala pracovnice ČEZ a domluvila s ní novou, trvalou smlouvu na odběr energií – je to už ale dlouho a smlouva nepřichází. „Nemůžeme zůstat dlouho v režimu DPI, začali jsme trochu panikařit. Ta hrůza, že nás to sklátí, byla velká,“ říká paní Mikuličová. Zavolala si tedy na pomoc vnučku a ta jí na počítači pomohla najít a vyplnit e-formuláře ČEZ – nešly jim odkliknout, tak je odnesla na poštu. A teď čeká.

„Myslím, že to už snad bude dobré, a doufám, že jsme zpočátku nenahlásili naše údaje podvodnici. Možná jsou jen v ČEZ zavaleni, tak to nestihli vyřídit,“ říká paní Mikuličová, „ale to víte, je to pro nás starší lidi dost stresující, té administrativní mluvě e-mailů moc nerozumím, je to všechno dost nepřehledné.“ Kolik bude platit v případě nové smlouvy s ČEZ, to zatím přesně neví – vidí sice na jejich webu ceníky, ale vypočítat to z nich nedokáže.

Raději obvolat

Velkých odběratelů, podniků a firem, se režim dodavatele poslední instance netýká, ten je pouze záchranou pro malé odběratele, aby nezůstali na přechodnou dobu bez světla a tepla. Majitelé firem a zemědělských podniků si museli po pádu dodavatelů poradit rychle navázáním nových smluv. „Po oficiálním oznámení našeho dodavatele, že končí, jsme měli na vyřešení tři dny,“ vysvětluje Petr Nachlinger ze zahradnictví Azalea Chlumec. „Začal jsem dělat poptávky a zorientoval se v situaci a trochu jsem se při pohledu na ceny energií zhrozil.“ Novou smlouvu uzavřel u společnosti EPET. Za plyn dávalo zahradnictví tři až čtyři miliony korun ročně. „Za letošní rok nás stál plyn do října dva miliony – od října do konce roku to budou zhruba dva a půl milionu,“ popisuje Nachlinger, jehož společnost se skleníky má roční obrat 34 milionů. U elektřiny je to o dost méně: tam byl roční výdaj 350 tisíc korun, jaké bude zvýšení, pan Nachlinger zatím neví. Jak už si vypočítal, u vánoční hvězdy o hodnotě 35 korun dělala dosud cena energií čtyři koruny, dnes je to korun dvanáct. „V roce 2023 už budou ceny lepší. A do té doby nám to sice sebere zisk a patrně půjdeme do minusu, ale přežijeme to,“ říká Nachlinger.

Jaký bude rozsah problému po konci dodavatelů v Česku, zatím není možné zjistit a neví to vlastně nikdo. Největší obavy mají sociální pracovníci o dva druhy domácností: o ty, které se pohybovaly na pomezí dávkového systému, zatím nic od státu nepotřebovaly, ale teď začnou – a nebudou si o to chtít nebo umět říct a raději si začnou půjčovat. A pak o ty, které žijí na úplném okraji společnosti – v sociálně vyloučených oblastech, kde se možná o pádu svých dodavatelů zatím ani nedozvěděly nebo nedohlédly hloubku problému. Sociální pracovníci očekávají, že se tito klienti objeví později – až na ně začnou útočit dopisy s vysokými nedoplatky.

Stát zatím vstřícný není, i když po něm odborná veřejnost žádá, aby aktivně informoval o tom, komu a za jakých okolností může pomoci. Jediné, co rychle přichází v úvahu, je mimořádná okamžitá pomoc poskytovaná úřady práce. Ten proces je však velmi složitý a úřady práce nemají kapacitu na vyřizování možná statisíců žádostí. Ministerstvo práce a sociálních věcí zatím nevydalo pokyn pro zjednodušení. A zároveň tu nejde jen o konec dodavatelů – energie zdražují i všem ostatním a od příštího roku se čeká zvýšení o 30–40 procent. Odborné společnosti upozorňují, že je třeba přizpůsobit tomu také „stropy“ tabulek, podle nichž se vyplácejí příspěvky na bydlení. Odcházející vláda na to ještě nekývla a možná už do konce svého mandátu ani nekývne.

Člověk v tísni, který se věnuje sociální práci ve svých pobočkách po celé zemi, se rozhodl ukončit čekání, kolik lidí v problémech se časem objeví, až zjistí, že jsou s účty vzrostlými do neřešitelných výšin v zoufalé situaci. „Rozhodli jsme se, že obvoláme dva tisíce našich klientů, s nimiž v sociální práci spolupracujeme,“ říká Kateřina Dosoudilová z organizace Člověk v tísni, pomáhající lidem na okraji, „budeme zjišťovat, v jaké situaci jsou s energiemi, a radit jim, co s tím.“