Ženy, které nemají muže

Román Prsa a vajíčka od současné japonské autorky Mieko Kawakami k nám přichází s nadšenými kritikami anglického překladu – časopis Time jej zařadil mezi sto nejlepších knih roku 2020 a označil za „břitce odpozorovaný srdcervoucí obraz toho, co znamená být ženou v Japonsku i za jeho hranicemi“. Podle ohlasů k jeho hlavním devízám patří panoramatické zpracování různých stránek ženské zkušenosti – zároveň se v tom však paradoxně může skrývat i jeho největší slabina.

Identita ze zkumavky

V Japonsku vyšel román předloni pod názvem Letní příběhy. Léto koresponduje s vrcholem plodného období v životě vypravěčky, jejíž jméno v originále odkazuje právě na toto roční období. České vydání (stejně jako anglické) však pracuje s názvem původní novely oceněné Akutagawovou cenou. Tu autorka publikovala již v roce 2008 a její přepracování tvoří první část románu. Odehrává se téhož roku v Tokiu a nejspíš se do ní propsalo autorčino dětství strávené s matkou samoživitelkou v Ósace, odkud také na začátku přijíždí za vypravěčkou, spisovatelkou Nacuko, na návštěvu starší sestra Makiko s dospívající dcerou Midoriko.

Zatímco Makiko, pracující po nocích jako hosteska, touží po operaci prsou, Midoriko se vyrovnává s proměnou vlastního těla a komplikovaným vztahem k matce. Ve druhé části zastihujeme vypravěčku deset let poté. Nezadaná Nacuko touží po dítěti a zvažuje umělé oplodnění. Román se tak stáčí k tématům rodičovské odpovědnosti, nedostupnosti umělého oplodnění…