Evropské státy čeká v nadcházejících letech klíčová strukturální debata. Američané dávají Evropanům už dlouho najevo, že se těžiště jejich zájmu ve světě odlepilo od evropského kontinentu, a naposledy rychlý odchod z Afghánistánu ukázal, že NATO je v mysli Američanů druhotné. Evropané na to musí nějak reagovat, a tak se opět mluví o obranné autonomii kontinentu.
Úvahy o vlastním obranném pilíři Evropanů nejsou nové, povedou se teď ale s novou naléhavostí. Francie s Řeckem uzavřely strategické partnerství v obraně, které může posloužit jako výchozí bod budoucí evropské iniciativy, vítěz německých voleb je evropské autonomii v této věci nakloněn a Francouzi už oznámili speciální summit EU jen o obraně v první půlce příštího roku v době svého předsednictví.
Východoevropské státy byly k takovému projektu vždycky skeptické, protože evropskou suverenitu v obraně zhusta považovaly jen za pokus Francouzů zase něčemu vládnout, když Němci vládnou EU. S touhle banalizací si ale Východoevropané do budoucna nevystačí.
Pro českou politiku bude nadcházející debata představovat o to větší zátěž, že vypukne v době, kdy země bude dost možná ponořená do ústavní krize. Čeští politici bez jasného mandátu a státní správa se zároveň budou muset připravovat na české předsednictví EU.
To všechno přinese dost příležitostí pro Čechy na klíčových postech doma i ve světě prokázat nejen vysokou kompetenci, ale také schopnost autonomního rozhodování. A právě to je problém. Pokud bychom měli…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu