Dopis z New Orleansu

Nejničivější, nejhorší, nejškaredější, nejsilnější v historii. Pro každý hurikán, který se přežene po pobřeží jihu USA, média vymyslí co nejpříhodnější popisky. Kolikrát se už při sledování zpráv z New Orleansu lidé pochybovačně ušklebují a mají často pocit, že každý další hurikán je ten nejhorší. Jako by to byla jen cesta za senzací. Ten zatím poslední – Ida, který mimochodem na louisianské pobřeží dopadl na den přesně 16 let poté, co New Orleans zdevastovala Katrina – ale bude mít navždy zásadní zápis v místní historii. Bouře srovnala se zemí poslední dům spojený s životem zdejší legendy Louise Armstronga. Video, které vzápětí kolovalo na sociálních sítích, zachytilo, jak se cihlová budova v silném větru rozpadá jako domeček z karet.

Tyto řádky již píšu z Prahy, kam jsem se po více než deseti letech života v New Orleansu v létě přestěhovala. Ještě jeden dopis z bývalého domova si ale dovolím napsat. Před několika měsíci jsem totiž ve čtvrti, kde Armstrongův dům stál, natáčela reportáž. Za více než deset let života v New Orleansu jsem si dlužila jeho život zpracovat. Příběh slavné jazzové legendy na mě vždy v kontrastu s méně objevenými tématy působil nudně. Jenže pak jsem si někde přečetla o jeho dětství a začala si představovat tu nuznou neworleanskou čtvrť, která už dnes nestojí a o které se píše v učebnicích historie jako o místě, kde vznikl jazz. Uviděla jsem někde archivní fotografii Armstrongova rodného domku a řekla si, že se do té oblasti vydám a zkusím zjistit,…