Podívejte se, když si dáváte tady ve sněmovně kávu, jaké tam lijete mléko. Všichni tam lijete německé mléko. Takže ten zákon je potřeba.“ Těmito slovy obhajoval minulý týden ministr zemědělství Miroslav Toman, proč má Česko porušit základní principy EU a jako jediná členská země si schválit kvóty omezující prodej zahraničních potravin. Člověka zvyklého spíš na život mimo parlamentní zdi napadne, jestli by tedy nebylo snazší objednávat pro poslance do kafe české mléko. Tomanova slova však zapadla do nálady, jaká ten den v parlamentním sboru panovala, a nad výsledkem zůstává rozum stát.
Dotace ale chceme
Zdá se, jako by poslanci ztratili pojem o čase i prostoru a jako by jim ušlo, že jsme před 17 lety vstoupili do společenství, kde se obchoduje bez cel a jiných nacionálních překážek. Pro české zboží šlo zpočátku o zatěžkávací zkoušku, dnes už však víme, že zdejší výrobci uspěli a stát jako celek bohatě vydělal na všech frontách. Zemědělci začali pobírat dotace, o nichž si dřív mohli akorát tak vyprávět, omezení zemědělské velkovýroby zlepšilo českou krajinu a do obchodů se dostalo často kvalitnější a levnější zahraniční zboží.
Na tenhle výdobytek jménem jednotný trh Evropské unie dohlíží pravidla, která staví české výrobce jinde v EU na roveň místním a otevírají jim snadnou cestu k půlmiliardě zákazníků. Díky tomu máme v Česku řadu let nejnižší nezaměstnanost. Výrazně prosperuje i české zemědělství jako celek, předloni vykázalo zisk téměř 20 miliard korun. Nejvíc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
