Černý se vrací

Muž, který právě stojí v hlavním reprezentačním sále plzeňského magistrátu, se neměl nikdy narodit. Nedopatřením se ale stalo, že tu teď je a poslouchá oslavné řeči. Jsou určené jeho dědečkovi, jenž kdysi přelstil svoji úředně naplánovanou smrt a díky tomu teď pro něj jeho vnuk může při slavnostní ceremonii převzít in memoriam cenu za přínos k prosazování spravedlnosti a svobody.

Plzeňský rodák Josef Serinek utekl z koncentračního tábora v Letech a po měsících osamělého skrývání v lesích se pustil do boje: sestavil a pod přezdívkou Černý vedl skupinu, která se zapsala do dějin tvrdou odvetou za smrt generála Vojtěcha Luži, jednoho z hlavních představitelů české protinacistické rezistence. „Nevím, co by na to řekl děda, ale ze srdce vím, že určitě svoji činnost nedělal pro žádnou cenu. Chtěl bojovat, ne někde v úkrytu nečinně přežívat,“ říká Zdeněk Serinek o svém dědečkovi, jehož barvitý osud a mimořádnou odvahu se medaile plzeňského primátora pokusila vyzvednout ze současného zapomnění.

Spravedlivý trest

V domě č. p. 9 na Bechyňově náměstí v Přibyslavi klesají strmé schody do úplně prázdného sklepa. V předposlední říjnový čtvrtek 1944 ten samý sklep prázdný nebyl, v rohu tu bylo složené uhlí, na něž postupně za sebou dopadlo pět lidských těl. Šlo o české protektorátní četníky, kteří sem před svým zabitím nedobrovolně sešli po stejných schodech, po nichž dnes současný majitel domu Martin Vokurka tu a tam sestupuje dolů, aby odčerpal nahromaděnou spodní vodu.

…