Hospodářský konflikt s Čínou by pro Německo byl katastrofální

Německo v posledních 16 letech za vlády odcházející Angely Merkel zažilo hospodářský zázrak, srovnatelný jen s tím, který nastal v letech po druhé světové válce. Nezaměstnanost trvale klesala, reálné mzdy stoupaly a páteří tohoto úspěchu byly středně velké firmy. O jejich dalších vyhlídkách po nedělních parlamentních volbách jsme minulý týden hovořili s Hermannem Simonem, který je považován za nejvlivnějšího německého podnikového konzultanta své generace. Proslavil jej zvlášť termín „skrytí šampioni“, kterým označil veřejnosti prakticky neznámé, vysoce specializované a mnohdy rodinné firmy, jež jsou světovými lídry ve svém oboru.

Jak důležití jsou pro Německo tito „skrytí šampioni“?

Na světě jsem napočítal celkově asi 3500 skrytých šampionů a z toho momentálně 1573 pochází z Německa. Dohromady zaměstnávají více lidí než známé velké koncerny – více než všech 40 největších firem z německého akciového indexu DAX dohromady. Zásadní jsou, i když zohledňujeme kvalitu: v přepočtu na zaměstnance mají pětkrát více patentů než velké koncerny, na vědu vydávají dvakrát více peněz. To mimochodem platí i v automobilovém průmyslu, kde většina patentů nepochází od proslulých značek, ale od menších, veřejně málo známých dodavatelů. A zajímavé je, že Německo nemá zástupce mezi velkými digitálními spotřebitelskými koncerny, přesto sehrává v pozadí významnou roli. Třeba Apple má 767 německých dodavatelů, včetně výrobců strojů, na nichž se pak produkují čipy používané v jejich přístrojích.

Nakolik tyto firmy přispěly k ekonomickým úspěchům éry Angely Merkel?

Dám vám srovnání, které sahá více do minulosti. První studii o skrytých šampionech jsem dělal v roce 1995 a tehdy každý z nich v průměru zaměstnával 700 lidí. Dnes mají v průměru 2200 zaměstnanců a průměrný obrat stoupl pětinásobně. Na tom lze vidět dramatický růst, který akceleroval během 16 let vlády Angely Merkel. Naopak velké koncerny počty zaměstnanců během minulých 25 let mnohdy spíše redukovaly.

Co je příčinou rozdílného vývoje?

Velké firmy byly už dříve globalizované, skrytí šampioni tak intenzivně do světa expandovali až ve fázi urychlené globalizace po roce 2000. Výrazně stoupl počet jejich dceřiných společností v jiných zemích, v Číně dnes například německé podniky mají dva tisíce továren. Právě růst Číny a tamní trh byly pro úspěch skrytých šampionů nejdůležitější.

Mluvili jsme o jejich příspěvku k prosperitě merkelovské éry, ale jak je to naopak – vděčí ony za své úspěchy kancléřčině politice?

Méně, než by se asi dalo čekat. Pravda, za její éry nebyla zavedena daň z majetku, což je zabiják rodinných, středně velkých firem. Její vláda nechala firmám klid, nezvýšila jim daňovou ani byrokratickou zátěž, zkrátka zaručovala prostředí, v němž mohly růst. Majitelé středostavovských firem v průzkumech vesměs říkají, že největším příspěvkem státu k jejich práci je duální učňovský vzdělávací systém, který zaručuje dobře kvalifikované pracovníky (pro německy mluvící země – ale poměrně nově také Jižní Koreu – specifický systém učňovského vzdělávání, který kombinuje praxi ve firmách s teorií na odborných školách a jehož výsledkem je vysoká kvalifikace absolventů německých učilišť – pozn. red.).

Jsou podnikatelé z blížícího se odchodu kancléřky nervózní?

Zneklidňuje je možná vládní koalice složená z SPD, Zelených a Levice, kterou lídr předvolebních průzkumů Olaf Scholz nevyloučil. Taková koalice by soudě podle programů zavedla majetkovou daň a další regulace, které podnikatele straší. Scholz je umírněný, ale on nereprezentuje současnou SPD, které se geniálně daří v kampani ukazovat jen jeho a skrývat tváře z vlivného levicového křídla.

Jedním z hlavních témat kampaně je proměna ekonomiky směrem k uhlíkové neutralitě, kterou všechny relevantní strany slibují kvůli záchraně klimatu urychlit. Ohrožuje to pozici skrytých šampionů?

Firmám tento cíl nevadí, jen chtějí, aby přechodná řešení byla realistická. Zelení hodně tlačí na pilu, ale v případné koalici s CDU/CSU a liberály z FDP by se, myslím, našla dobrá rovnováha. Pravicové strany při dosažení cílů sázejí méně na příkazy a více na tržní mechanismy. Dosažení uhlíkové neutrality je v první řadě otázkou inovací, zavádění nových technologií a v tomto ohledu je mnoho skrytých šampionů na špici. V severním Německu je třeba v provozu první vodíkem poháněný vlak světa. Ale současně některé obory, vázané například na spalovací motory, zcela odumřou. A když nedokážou najít nové zaměření, tak mají skutečně existenční problém.

Takže jste spíš optimista, nebo pesimista?

Mám smíšený pohled, pesimista obecně nejsem, ale pro některé sektory bude ekologická transformace těžká a nepřežijí. Zároveň je tlak na udržitelnost velkou příležitostí pro nás a Evropu. Platí zde nejpřísnější normy, firmy se jim přizpůsobí dříve než konkurence jinde a vytvoří díky tomu nové technologie, které posléze budou vyvážet do světa. To se stalo už v otázkách recyklace a odpadového hospodářství, kde mají německé firmy nejdelší zkušenost a jsou díky tomu dnes světovými lídry oboru. Díky rychlému přechodu k udržitelnosti tedy vzniknou noví skrytí šampioni. Větší problémy vidím jinde.

A to?

Klíčovým problémem je energie a zda jí budeme mít dostatek. Vypínáme atomové elektrárny, chceme vypnout i ty uhelné a zřejmě tak budeme závislí na dovozech z Francie nebo také Česka. Máme kvůli tomu velmi vysoké náklady, elektřina je nejdražší v Evropě. To je, myslím, závažnější problém než konec spalovacího motoru. Dalším problémem jsou pracovní síly. Volkswagen chce najmout deset tisíc softwarových specialistů, ale kde je vezme? Na trhu volní nejsou. Mám jisté pochybnosti o našem vzdělávacím systému, o stavu digitalizace a ochotě společnosti k technickým inovacím.

Dále si nejsem jist tím, zda opravdu dokážeme integrovat a produktivně nasadit přistěhovalce, které přitom nutně potřebujeme. U nás ve firmě najímáme vlastně jen akademiky - a je mezi nimi velmi málo Turků, ačkoli tvoří nejpočetnější skupinu přistěhovalců. Nevím proč. Možná nestudují obory, které potřebujeme. Mám pocit, že se integrace daří možná kvantitativně, třeba velká část uprchlíků z roku 2015 má práci, ale nedaří se kvalitativně. Tedy pozvednout je na úroveň, kterou naše ekonomika k dalšímu rozvoji potřebuje.

Nakolik jsou skrytí šampioni ohroženi rostoucím napětím mezi Čínou a USA a tlakem na to, aby se Německo v tomto mocenském soupeření jednoznačně postavilo na stranu amerických spojenců?

Dá se změřit, že už od roku 2014 klesá význam mezinárodního obchodu, a naopak stoupá význam přeshraničních přímých investic. Firmy počítají s tím, že se v budoucnu ztíží obchod mezi jednotlivými regiony. Snižují rizika ve svých dodavatelských řetězcích a jednou z reakcí je také to, že zakládají právně nezávislé holdingy v různých zemích, třeba jeden v USA, druhý v Německu, třetí v Číně – a ten se stává v podstatě čínskou firmou, insiderem na tamním trhu. Mnoho skrytých šampionů, na rozdíl od koncernů s akcionáři z celého světa, má ale jen německé vlastníky, mnohdy rodinné. A je tedy samozřejmě otevřené, jak vůči nim v případě větších konfliktů prezident Si Ťin-pching zareaguje.

Není tedy vysoká závislost na čínském trhu nebezpečná a nebylo by správné ji snižovat?

Je to samozřejmě riziko, ale nesmíme se dostat mezi mlýnské kameny. Hospodářský konflikt s Čínou by pro Německo byl katastrofální. Je zkrátka fakt, že Čína dnes tvoří kolem pětiny světové ekonomiky – a Německo je na exportu založená země, která vyváží hlavně průmyslové produkty, u nichž je podíl Číny na trhu ještě větší. Můžeme tedy na čínský trh rezignovat? Pak budeme mít zase šest milionů nezaměstnaných… Politický vliv na Čínu nemáme, sankcemi ničeho nedosáhneme, a tak musíme nějak lavírovat a doufat, že to v Číně nebude tak zlé jako za Maa. Nejde ale také vyloučit, že prezident Si čínskou ekonomiku svým vměšováním a nacionalismem oslabí.

Čína ve své letos zveřejněné pětiletce použila váš termín „skrytí šampioni“. Chce, aby jich v zemi vzniklo tisíc. Nakolik noví čínští konkurenti ohrožují německé firmy?

Dříve se říkalo, že toho Čína sice hodně vyrobí, ale nejsou to sofistikované produkty. To už dávno neplatí. Do první desítky zemí s největším počtem mezinárodních patentů Čína pronikla v roce 2004, v roce 2012 předstihla Německo, dnes je první. V některých oborech je zcela v čele, třeba v železničních technologiích: postavila 12 tisíc kilometrů vysokorychlostních tratí a spoje jsou spolehlivější než v Německu. Zatím z Číny pochází méně než 100 skrytých šampionů, ale mnohé naše firmy se už dostávají pod tlak. Třeba jsem nedávno mluvil s majitelem jedné poměrně velké firmy, pro niž je Čína zdaleka nejdůležitějším trhem. Objevilo se tam však 18 konkurentů v jeho oboru, cítí jejich tlak a ví, že když ztratí Čínu, tak ztratí svět.

Dá se vůbec takto „shora“ kopírovat německý model?

Realisticky nejde skryté šampiony vybudovat za pět nebo deset let, pokud se tedy nejedná o zcela nový obor vzniklý z technologického vývoje. Ale uvidíme. Zavádění některých politik je v Číně velmi rychlé. Ale je fakt, že příčiny vysokého počtu německých skrytých šampionů sahají hodně hluboko do minulosti, a je proto těžké je napodobit.

Například?

Německo až do roku 1918, na rozdíl od Francie či Japonska, nebylo plně národním státem. Ještě v první světové válce nebojovala jednotná německá armáda, ale bavorské vojsko, saské vojsko… Po staletí byla země rozdrobená do malých celků, což vedlo podnikatele k velmi brzkým pokusům o expanzi za hranice svého malého státečku. To se zapsalo do DNA zdejších firem, dodnes velmi brzy začínají s internacionalizací svého podnikání. S rozdrobením Německa souvisí i to, že v určitých regionech vznikly velmi specifické kompetence. Třeba v dolnosaském Göttingenu bývala nejlepší matematická fakulta světa a dodnes v jejím okolí pracují desítky špičkových firem, jež se specializují na měřicí techniku. Včetně například firmy, která je světovým lídrem v pátrání po dokonalé kulatosti. Když vyrábíte turbíny, jež se otáčejí dvěstěpadesáttisíckrát za minutu, tak potřebujete perfektní kulatost. A tento skrytý šampion ji zařídí.