Spolu
Tato koalice chce ministerstvu kultury zajistit jedno procento výdajů státního rozpočtu, v programu však nepíše, že by z nich vyjmula církve. Problémy ministerských příspěvkovek má vyřešit zákon o veřejných kulturních institucích, rozvoj kultury v regionech převedení gesce cestovního ruchu pod ministerstvo kultury. Kulturní statky a služby hodlají strany danit nejnižší sazbou DPH, mecenáši a sponzoři mají mít vyšší daňové zvýhodnění. Spolu slibuje připravit nový památkový zákon, který by vedle udržitelnosti památkové péče zajistil i „oprávněné zájmy“ vlastníků. Autorské právo je pro strany nedotknutelné, a nepřipustí proto „jakékoli zmenšení ochrany, či dokonce bagatelizaci autorství“.(1)
(1) K čemu konkrétnímu se tento slib vztahuje? Je pro vás nepřípustné, aby se díla vznikající z veřejných peněz zpřístupňovala v režimu open access, jak slibují Piráti?
„Nejde o reakci na nějaký bod v programu jiné strany, ostatně náš program byl zveřejněn dříve. Ale ano, s tímto pirátským návrhem nesouhlasíme. Jak chcete definovat „díla vznikající z veřejných peněz“? U autorských děl mohu vyjmenovat mnoho příkladů, kdy by podobná právní úprava narušila trh, připravila konkrétní umělce o spravedlivou odměnu, omezila vícezdrojové financování kultury a učinila kulturní sektor zcela závislým na státu. Pro nás je ochrana práv k nehmotným statkům, duševnímu vlastnictví stejně důležitá jako ochrana práv ke statkům hmotným.“ Martin Baxa, místopředseda ODS
Piráti a Starostové
Koalice slibuje navýšit rozpočet ministerstva kultury na jedno procento státního rozpočtu a vyjmout z něho podporu církvím. Státní fond kultury chce transformovat po vzoru Státního fondu kinematografie, kdy by o dotačních titulech rozhodovaly odborné komise. Příspěvkové organizace ministerstva mají být proměněny na veřejné kulturní instituce s vícezdrojovým financováním a ochranou před přímým politickým vlivem. Piráti a STAN podpoří vznik takzvaného statusu umělce, aby tak jako během pandemie nedocházelo k situacím, kdy stát nedokáže umělce zařadit do žádné z tabulek. Klíčovou položkou programu stran je zlepšení dostupnosti autorských děl pro nejširší veřejnost. Jejich správcům typu organizace OSA chtějí zamezit zneužívání dominantního postavení a „tvorba vznikající z veřejných peněz bude zpřístupněna v režimu otevřeného přístupu (open access)“.
ČSSD
Sociální demokraté chtějí do dvou let legislativně ukotvit takzvaný status umělce, který umělcům poskytne větší sociální jistoty. K tomu má směřovat i navýšení prostředků na dotační výběrová řízení o padesát procent, zejména v oblasti živého umění. Z rozpočtu veřejných staveb mají být vyčleněna minimálně dvě procenta na umělecké realizace ve veřejném prostoru, pokud majitel není schopný či ochotný se starat o památkově chráněný objekt, měl by mu být vyvlastněn za náhradu. Strana chce rozšířit volné vstupy do muzeí a galerií a věnovat maximální péči digitalizaci jejich sbírek, aby byly široce dostupné on-line. Podfinancovanost jimi aktuálně vedeného rezortu hodlají sociální demokraté zlepšit tak, že „každoročně zvýšíme rozpočet (1) ministerstva kultury o jednu miliardu korun“.
(1) Proč vaše strana neslibuje konkrétní procento, ale stabilně navyšovanou částku?
Jedno procento ze státního rozpočtu na kulturu je už takový prázdný slib, který vám dá každý. Dva roky jsem pracoval s lidmi v kultuře a cením si jich natolik, že jim nebudu slibovat vzdušné zámky. Nečekají nás teď rozpočtově jednoduché roky. Reálné navýšení rozpočtu kultury o jednu miliardu vychází z našich zkušeností s absorpční schopností sektoru a schopností ministerstva peníze rozdělovat efektivně. Jednoho procenta z rozpočtu na kulturu se ale nevzdáváme a máme ho v našem dlouhodobém programu. Konečně nejvíc vypovídající je, že za posledních dvou vlád s účastí ČSSD jsme rozpočet ministerstva kultury vždy navyšovali a k vysněnému cíli se přibližovali. Lubomír Zaorálek, ministr kultury
ANO
Babišovo hnutí je k rozpočtu ministerstva kultury nejštědřejší, chce ho navýšit na 1,5 procenta státního rozpočtu, v programu však nespecifikuje, zda včetně podpory církví. Zejména do památek, muzeí a knihoven hodlá investovat minimálně osm miliard korun a zvýšit pobídky ve filmovém průmyslu. Platy zaměstnanců kulturního sektoru mají stoupnout na úroveň zaměstnanců ve školství, umělce mimo stálý pracovní poměr má ochraňovat zákon o takzvaném statusu umělce. Digitalizované nehmotné kulturní dědictví má být bezplatně zpřístupněno široké veřejnosti, což podle ANO platí i pro některé instituce: „vstup do hlavních muzeí a galerií by měl být pro všechny zdarma“.
Důležitost kultury pro jednotlivé strany se pozná už při velmi zběžném nahlédnutí do volebních programů. Zatímco koalice Pirátů a Starostů i hnutí ANO pro ni mají vymezený samostatný oddíl, koalice Spolu kulturu schovala do sekce Pro zdravou rodinu, konkrétně pod bod „vzdělání a kultura jako nástroje změny“. ČSSD nemá o kultuře ve svých klíčových programových prioritách shrnutých do takzvaného desatera ani čárku. V rozšířených vizích sociálních demokratů „pro Česko 2030“ se však o kultuře zájemce dočte v části Kultura národa.
Není překvapivé, že téměř všechny strany hned v úvodech svých programů slibují, že se postarají o nezávislost veřejnoprávních médií. Překvapivé je, že to jedna neslibuje: ANO se sice „až do roztrhání těla!“ chce rvát za hodně věcí, média veřejné služby mezi ně ovšem nepatří. Piráti a Starostové hodlají těmto médiím „hlídat záda“ tím, že v radách ČT, ČRo a ČTK budou zasedat odborníci jmenování sněmovnou i Senátem, rozšířit volbu do rad o druhou komoru navrhuje také Spolu. ČSSD se sice v programu k mediálním radám nevyjadřuje, hodlá ale zabránit „zestátnění“ televize a rozhlasu a v obou veřejnoprávních médiích chce posílit jejich reflektování dění v regionech. Zároveň sociální demokraté oprašují myšlenku zakotvit do českého právního řádu komunitní média nezávislá na státu a politických stranách, jež ovšem budou fungovat ve veřejném zájmu a vyvažovat tak obsah šířený komerčními masovými médii.
Všichni víme, že volební programy jsou tu také od toho, aby slibovaly nesplnitelné, což platí i pro kulturu. Čili i kdyby se rozpočet ministerstva kultury dramaticky navýšil, jen těžko by mohla být přístupná všechna klíčová muzea a galerie zdarma, jak si to představuje ANO a jak to u vybraných kulturních institucí „zvažuje“ Spolu. Už jen kvůli tomu, že spoustu regionálních institucí nezřizuje ministerstvo podřízené vládě, ale kraje či města. Odstranění pokladen by pak bylo možné pouze ve chvíli, kdy by se podařilo prosadit zákon o veřejných kulturních institucích s vícezdrojovým financováním. Ale to je běh na hodně dlouhou trať a jeho cíl se klidně nachází až v dalším volebním období.
Přístup stran ke kultuře pak vedle jejich volebních programů věrně ilustruje i vyčlenění lidí, kteří se jí mají po volbách profesionálně zabývat. Nejjednodušší to pochopitelně má ČSSD, protože ta má svého člověka druhým rokem v křesle ministra kultury. Připomeňme ovšem, že před Lubomírem Zaorálkem tam rok seděl neblaze proslulý Antonín Staněk a to byl rovněž sociální demokrat. Piráti mají svůj speciální „tým pro kulturu“, který vede poslankyně a dětská vychovatelka Lenka Kozlová, Starostové mezi pětici svých stínových kandidátů na ministra kultury vybrali například ředitele Pražského jara Romana Bělora. Za Spolu se ke kultuře nejčastěji vyjadřuje primátor Plzně Martin Baxa, v ANO k ní má nejblíž místopředseda parlamentního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, bývalý rektor Vysokého učení technického v Brně Karel Rais.
Zároveň platí, že post ministra kultury se kvůli obecně nízké atraktivitě při povolebním vyjednávání pravidelně obsazuje členem strany, jež má ve vládě nejmenší slovo. Proto v historii České republiky – až na dávnou výjimku Pavla Dostála – nikdy nebyl svěřen do rukou člověka, který by si ho vysnil jako vrchol politické kariéry.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
