Muriel Spark (1918–2006) je nejvýznamnější moderní skotská prozaička a jedna z nejlepších anglicky píšících autorek vůbec. Na kontě má básně, povídky, romány i detektivky, jádro jejího díla však tvoří precizní novely, z nichž česky vyšla teprve před třemi lety jen ta nejslavnější: Nejlepší léta slečny Jean Brodieové. Teď se k ní připojila další, Dívky bez prostředků.
Obě vznikly počátkem šedesátých let a obě jsou volně autobiografické. V Nejlepších letech vyprávějících o učitelce, jež chce formovat žákyně k obrazu svému, posloužila spisovatelce coby inspirace její někdejší edinburská škola, v Dívkách pak klub Helena, ve kterém žila, když po návratu z Afriky působila v letech 1944–1945 v propagandistickém oddělení vojenské rozvědky v Londýně. Podobné je tedy i prostředí – relativně uzavřený mikrokosmos, v němž se dá manipulovat lidmi, a také ústřední téma, dospívání mladých žen, jež s sebou nese nutnost vyjasnit si, co je smyslem života. A samozřejmě nezaměnitelný styl vyznačující se rychlými střihy mezi časovými rovinami a formulační úsporností okořeněnou ironií, satirou a sarkasmem. Děj Dívek se odehrává převážně v létě roku 1945 a velké dějiny zde zastupuje Churchillův projev v rádiu či oslava vítězství nad Japonskem. Spark se však soustředí na běžnou realitu – a národ podle ní tehdy rozhodně nesestával jen ze vznešených hrdinů a panenských hrdinek. Její protagonistky pobývající kvůli pracovnímu uplatnění v londýnském klubu May of Teck, anglické verzi ženských domovů, klevetí o lásce, penězích a oděvních lístcích na černém trhu, některé mají „ke ctitelům, s nimiž nespaly, ale kultivovaly si je pro potřeby manželství, navíc milence“. Když se však do jejich středu dostane mladý muž Nicholas, údajný anarchista, bohém, intelektuál a spisovatel, jme se kolem něj spřádat představy každá z nich.
Dívky bez prostředků začínají jako společenská komedie, kdy všechny úporně řeší tapety v salonu, brzy se však za jejich nejistotami vynoří autorka s filozofickými otázkami stran morálky a náboženství – a spolu s nevybuchlou bombou na zahradě klubu také zlo. Spark roku 1954 konvertovala ke katolické víře, což ovlivnilo její tvorbu. A aniž bychom prozradili příliš, protože o klasické napětí tu nejde a jeho smrt je oznámena hned v úvodu, zčásti to vysvětluje, proč Nicholas posléze zemře jako mučedník. Díky nejednoznačnosti je to náročná četba, ale nabízí kvality, jež popsal o generaci mladší spisovatelčin kolega a krajan William Boyd. Ocenil právě to, jak kniha zachycuje „tušení temných sil, které se skrývají pod zábavnými rozpory a zmatky každodenního života“, a dodal: „Je to zkušenost zneklidňující a osvěžující zároveň.“
Autorka je amerikanistka.
Muriel Sparková: Dívky bez prostředků
Přeložil Martin Pokorný. Maraton, 160 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
