Hyperpop zrozený z pandemie
Nejdivočejší současný žánr poslouchá mladé publikum žijící ve světě, který už nejde rozdělit na digitální a reálný
Ash Gutierrez v životě neodehrál žádný koncert. Ba co víc – on ani v životě na žádném koncertě nebyl. Na tom ale pramálo záleží. Ash je šestnáctiletý středoškolák ze Severní Karolíny, který loni v dubnu začal během on-line výuky vynucené pandemií psát a nahrávat písničky ovlivněné emo rapem i hitparádovými hity uplynulých dvou dekád. Do textů postupně vtělil teenagerské úzkosti i středoškolské vědomosti zahrnující berlínskou zeď i Monteky a Kapulety.
Ve svém pokoji během izolace odhodil stud, co by na jeho pokusy řekli spolužáci, a začal je publikovat pod pseudonymem glaive. Úspěch přišel rychle. V tuto chvíli je glaive nejžhavější jméno na bedlivě sledovaném playlistu hyperpop služby Spotify, podepsal smlouvu s velkou firmou a před dvěma týdny u ní vydal chytlavé EP all dogs go to heaven. Především se ale stal zářným představitelem všežravého žánru, který během uplynulého roku, kdy všichni seděli doma u svých počítačů a nebylo kam jít, vzkvétal kreativně i komerčně jako žádný jiný.
Nikdo si není jistý
Hyperpop – dnes nejdivočejší a publikum polarizující styl – dokonale odpovídá rozpixelované současnosti. Zcela bezprecedentně se vymyká zažitému dělení na hlavní proud a alternativu. Má vlastní pravidla. Zrodil se mimo fyzické prostředí klubů a koncertů, soustředil kolem sebe pestrou scénu většinou velmi mladých tvůrců a provokuje hudební publicisty k těm nejbombastičtějším opisům.
Věrný svému označení – je to pop dohnaný do naprostého extrému, kde se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu