Lék, který otřásl medicínou

Thalidomid. Většině Čechů to jméno možná nic neřekne, ale na Západě zní podobně zlověstně jako třeba Titanic, Černobyl nebo Bhópál. Ostatně experti nedávno spočítali, že počtem zasažených obětí thalidomid tahle slavná neštěstí dalece předčí. Lék na zklidnění a ranní nevolnost, vyvinutý v polovině minulého století západoněmeckou farmaceutickou firmou Grünenthal a prodávaný v 79 zemích světa, stihl během pouhých čtyř let na trhu připravit o život možná až čtvrt milionu lidských zárodků, způsobit narození desítek tisíc dětí bez končetin a milionu dalších pacientů trvale poškodit nervy.

Češi měli štěstí, na východní straně železné opony se tahle pilulka neprodávala. Největší katastrofa dějin medicíny, jak bývá případ někdy přezdíván, se nás ale přesto týká. Otřásla důvěrou ve farmacii a zdravotnictví vůbec, takže pojem thalidomid dnes rádi skloňují odpůrci očkování proti covidu-19 coby varování, že narychlo vyvinutým vakcínám není radno věřit. Ale stejně tak jej připomínají i oficiální lékařské autority: coby důkaz, že se medicína dokázala poučit a vytvořit důvěryhodný systém testování léků.

Příběh jedovaté pilulky, který vyvrcholil právě před šedesáti lety, je zkrátka nejen tragický, ale i poučný a napínavý. Hemží se to v něm bývalými nacisty, pokusy na vězních koncentračních táborů, zkorumpovanou spravedlností a korporátní chamtivostí. Poslední nacistický zločin, jak zní další oblíbená přezdívka téhle tragédie, svědčí o tom, jak těžko se v našem světě hledá důvěra a spravedlnost – a jak se to občas nakonec podaří.

Lepší pilulka

„Proč brala thalidomid, jsem se matky nikdy nezeptal, ale je jasné, že to muselo být někdy počátkem třetího týdne po početí,“ přemýšlí německý filmový režisér a filantrop Niko von Glasow (60). „Téměř jistě nevěděla, že je těhotná.“ Na monitoru počítače, přes nějž on-line rozhovor mezi Prahou a Itálií, kde filmař momentálně žije, probíhá, je dobře vidět následek. Nikovy ruce končí v místě, kde má zdravý člověk lokty, a část prstů na nich chybí.

Důvodem přesného časového odhadu matčiny medikace je až zlověstná logika působení thalidomidu, kterou vědci postupně dokázali zmapovat. Dodnes se sice neví, jakým mechanismem chemická sloučenina poškozuje vyvíjející se plod (pravděpodobně „vypíná“ určité geny zodpovědné za růst končetin), zato je zjevný efekt načasování. Pokud těhotná žena zapila jedinou tabletu léku v určitý konkrétní den po početí, následkem bylo zákonité poškození očí, uší, rukou, nohou, mozku nebo vnitřních orgánů dítěte. Užila-li jich víc, postižení se sčítala. Tedy pokud se dítě vůbec narodilo, odborníci odhadují, že pět ze šesti „thalidomidových“ těhotenství skončilo potratem mrtvého plodu.

Německá farmaceutická firma Grünenthal svůj lék patentovala v roce 1954 a už o tři roky později se z něj stal komerční hit. Byla to doba nekomplikovaného nadšení z možností medicíny a po poválečném boomu antibiotik teď sílila poptávka po bezpečných sedativech. Již nějaký čas předepisované barbituráty skrývaly nemalé riziko předávkování a závislosti, zbrusu nový preparát na pultech byl naopak inzerován coby neviňátko – netoxický a nenávykový lék na zklidnění, lepší spánek nebo proti ranní nevolnosti, vhodný i pro těhotné a kojící ženy.

Na západoněmeckém trhu se žhavá novinka, prodávaná od roku 1957 v části spolkových zemí volně bez předpisu, brzy vyšvihla na druhou příčku nejprodávanějších léčiv hned po aspirinu. Užíval ji milion lidí a Grünenthal následně prodal licence na thalidomid do dvacítky evropských a šedesátky zámořských zemí. Trvalo pak do podzimu roku 1961 než sílící zprávy o tragických účincích vyvolaly skandál a výrobce stáhl „léčivo“ z prodeje.

Účet za zázračnou pilulkou klidu se sčítá dodnes, poslední odhady tvrdí, že počet potracených nebo mrtvě narozených dětí může celosvětově dosahovat až čtvrt milionu. Téměř polovina těch, která se narodila živá, se kvůli mnohočetnému postižení nedožila prvních narozenin. A dalších zhruba deset tisíc dětí pak čekal komplikovaný život bez končetin, často též s inkontinencí nebo špatně fungujícím srdcem. Dnes jich stále žije asi polovina, nejvíce v Německu, Británii, Kanadě a Austrálii.