Coming out po maďarsku

Jeden z nejpřitažlivějších rysů politické změny, která přišla po pádu komunismu, spočíval v možnosti o všem beze strachu mluvit. Češi sice časem zjistili, že ani ve svobodě se nesmí říkat cokoli, ale při všech možných chybách české demokracie neexistovalo a stále neexistuje téma, které by mělo mít podobu zákonem stanoveného tabu. Přitom nejde jen o svobodu slova, ale otevřenost dovolující diskutovat patřičnou formou o všem, o čem společnost diskutovat potřebuje. Neocenitelná je taková otevřenost zejména ve škole, kde se předávají znalosti a vytváří schopnost životní orientace.

Teď se ale stalo něco nečekaného. Jeden ze států našeho svobodného prostoru – Maďarsko – rozhodl, že lidé mladší osmnácti let některé informace či vědecké poznatky dostávat nesmějí. Nesmějí o nich otevřeně mluvit ve škole nebo se s nimi setkávat v rámci umělecké tvorby. A protože zvědavost zakázat nelze, vztahuje se zákaz na školy a tvůrce. Údiv je o to větší, když si v novém zákonu přečteme, co vlastně maďarská vláda tak neobvykle zakázala: „propagaci nebo zobrazení“ změny pohlaví či homosexualitu, aniž by bylo jasné, co ta propagace vlastně je a jestli lze do ní zahrnout třeba i informace o významných homosexuálech v kultuře. Pokud ano, budou obzory maďarských žáků dost zúžené.

Tahle ochrana dětí a teenagerů před „nevhodnými“ tématy je samozřejmě v rozporu s faktem, že svoji sexualitu si nikdo nevybírá, a zejména dospívajícím lidem, kterým příroda nadělila stejnopohlavní orientaci, velmi…