Největší změna za sto let

Souhlasil byste s tvrzením, že velké korporace neodvádějí na daních tolik, kolik by měly?

Ano, právě o tom je výzkum, na kterém s kolegou pracujeme.

Dá se spočítat, o kolik peněz jde?

Náš odhad je, že velké nadnárodní firmy přesouvají kolem 40 procent svých zisků do daňových rájů. Každoročně jde zhruba o jeden trilion dolarů.

Lze mluvit o krácení daní? A pokud ano, o kolik peněz takto státy přicházejí?

Zbytek světa samozřejmě tratí. Kdyby se podařilo přesunům firemních zisků do daňových rájů zabránit, ostatní země včetně Česka by dohromady mohly zvýšit své daňové příjmy o 200–300 miliard dolarů ročně.

Co je to vlastně daňový ráj? Firmy argumentují tím, že operují tam, kde k tomu mají legitimní důvod.

Daňové ráje jsou země, kam nadnárodní společnosti uměle převádějí své zisky, ale nemají tam žádnou nebo téměř žádnou ekonomickou aktivitu. Jde jen o odkladiště zisků, aby se firmy vyhnuly placení daní. Na Kajmanských ostrovech žije jen pár desítek tisíc lidí, ale nadnárodní společnosti tam vykazují zisky za víc než 100 miliard dolarů.

Svět nyní v otázce firemního zdanění směřuje ke změnám, které jsou považované za velkou revoluci. Jde o rozumné kroky?

Nejsme daleko od dohody, která by byla největší změnou za posledních sto let. Debatuje se o ní přes deset let a dá se říct, že jde o kroky správným směrem. Dnes jsme na tom hodně špatně. Zaprvé státy nejsou schopny vybrat daně, které jim náleží. A zadruhé firmy, které žádné pobočky v daňových rájích nemají, jsou vystaveny neférové konkurenci. To, co se nyní ve světě dohaduje, není ideálním řešením, ale nejspíše půjde oproti současnosti o zlepšení.

Zkuste v kostce vysvětlit, co se má změnit?

Hlavní novinkou je koncept globální minimální daně. Dnes existují místa, jako třeba právě Kajmanské ostrovy, kde jsou podnikové zisky daněny sazbou nula procent. Nově má pro tuto daň vzniknout globální minimální práh. Samozřejmě zásadní bude jeho výše. Návrhy se pohybují mezi 12,5 procenta a 25 procenty. Čím výš, tím větší dopad bude reforma mít. Státy G7 se na začátku června dohodly na minimu 15 procent pro firmy s obratem nad 750 milionů eur.

Jak to bude v praxi fungovat?

Pokud jako daňová správa uvidíte, že firma, která má ve vaší zemi své hlavní sídlo, platí někde jinde méně než domluvené minimum, můžete jí tyto zisky dodanit. Nikdo tedy nebere Kajmanským ostrovům právo mít sazbu nula procent. Zásadně by se ale měla snížit motivace firem, aby zisky přesouvaly. Myšlenka globální minimální daně není nová, na půdě OECD o ní už pár let debatuje přes sto zemí světa. Mezi nimi se dojednává ještě druhý, ekonomicky méně významný pilíř, kde jde o zdanění těch opravdu největších globálních korporací. Smyslem je, aby zejména digitální obři odváděli daně tam, kde skutečně provozují svou ekonomickou aktivitu.

V čem má dnešní systém hlavní díry? Přece ani dnes firmy nemohou jen tak vykázat zisk na druhé straně planety.

Ano, to nemohou, přelévání zisků musí mít své opodstatnění. Firmy ale tyto principy obcházejí. Vymýšlejí komplexní schémata, se kterými jim pomáhají nejlepší právníci a účetní, tak aby mohly udělat to, o čem mluvíme – převést zisky do míst, jako jsou Kajmanské ostrovy, a vydávat to za postup, který je konzistentní se současnými pravidly.