Dopisy

Prostě si počkám

Respekt 21/2021 

Děkuji za skvělý článek Jindřišky Bláhové o tom, jak Češi konzumují seriály na on-line videotékách.

My jsme si z různých důvodů Netflix nepředplatili, ačkoli naše bublina na něm dost frčí. Trochu jsem záviděla, když kamarádky vyprávěly, na co se koukají, ale měla jsem mimo jiné pocit, že by mi to asi dost žralo čas. A moje „beznetflixová“ zkušenost? Objevili jsme skvělé seriály. Na ČT2 snad rok či déle běží špičkové seriály vždy ve dvou dílech přibližně od 22 do 24 hod., mimo jiné Fargo I.–III. A teď jsme na ČT art objevili další zdroj: v neděli cca od 21 hodin opět brilantní kusy: Útěk z vězení v Dannemoře (vysíláno po jednom dílu) a nyní v koprodukci (BBC a HBO myslím) Roky a roky. Jsem úplně unešená.

Netflix nebo jinou videotéku si tedy nadále nepředplatíme. Dva skvělé seriály v týdnu jsou akorát. Možná je škoda, že je ČT více nepropaguje. Ovšem je zároveň otázka, zda by si toho moje bublina, která se masově zbavuje televizních přijímačů a konzumuje vše přes počítače (nechápu), vůbec všimla.

Olga Procházková

Jedno století ve dvou bednách

Respekt 22/2021

Váš článek o Varnsdorfu mě zaujal. Mám k tomu městu zvláštní vztah. Přes svého otce. Ten se v roce 1928 dostal do sirotčince v Praze, ale dlouho tam nepobyl. Stěhoval se do Varnsdorfu, aniž by tam měl nějaké příbuzné či známé. Nikdy o tom moc nemluvil, táta byl introvert, až časem jsem zjistila, proč školní rok 1928/1929 strávil právě tam.

Pokud jsem to pochopila správně, byl to rok, kdy byla pro nedostatek dětí ohrožena česká měšťanka, a učitele či ředitele školy napadlo, že by si mohl vypomoci českými dětmi z vnitrozemí. Proto tam přijel ve svých 14 letech můj táta. Nevím, o kolik šlo dětí, nevěděla jsem ani donedávna, kde byla ona škola. Táta mě tam nikdy nechtěl vzít, nicméně jsem pochopila, že to nebylo zas až tak špatné období – naučil se tam například hrát volejbal, který později hrál na dost vysoké úrovni. Když jsem se před několika lety snažila doptat, kde ona škola stála, uvědomila jsem si, že Varnsdorf je město s přetrženou historií, že rok 1945 je rokem nula, a co bylo předtím, k tomu je těžké se dostat.

Teprve nedávno jsem našla dopisní obálky, bohužel prázdné, které mu tam chodily od příbuzných z Prahy. Bydlel u poštovního zřízence pana Václava Marka (přišlo mi zábavné, že to bylo ve Walterstrasse, protože otec se jmenoval Valter), jednu dobu mu dopisy chodily přímo do školy s adresou Varnsdorf 68/I. A našla jsem i památník, do kterého se mu před odjezdem zpět do Prahy podepsali někteří jeho spolužáci a učitelé. Vím, že minimálně s jedním si pak dopisoval v době, kdy už byl ve Zlíně u Baťů.

Radomíra Sedláková

Jak šumí instituce

Respekt 23/2021

Respekt pro mě hraje důležitou roli na poli investigativní žurnalistiky v souvislosti s každodenní politikou v Česku. Nicméně i jiná témata a rubriky jsou výborné. Velmi oceňuji seriál Světoví intelektuálové a například myšlenky Byung-Chul Hana o společnosti únavy pozoruhodně rezonují s mojí vlastní zkušeností s pocity zahlcení a vyhoření. Knihu Daniela Kahnemana Myšlení, rychlé a pomalé jsem četl už před pár lety a bylo to hodně zajímavé čtení.

O to víc mě zaujaly kritické články z roku 2017, které staví knihu do trochu jiného světla a jež ve vašem jinak výborném textu nezmiňujete. V článku Reconstruction of a Train Wreck: How Priming Research Went off the Rails na www.replicationindex.com autoři nachytali Daniela Kahnemana při chybách, kterým se ve své knize sám věnuje, tedy používání intuitivního myšlení ve spojení se statistikou při vědeckém výzkumu, kdy nesprávnou interpretací čísel může dojít k výsledku, který není v žádné další studii zopakovatelný.

V článku se autoři věnují kapitole 4 o primingu a poukazují na to, že Kahneman používá články s velmi nízkým indexem opakovatelnosti, přičemž je cituje jako seriózní práce s prokazatelnými výsledky. Na základě toho vyšlo několik článků kritizujících Kahnemana z popularizace pasti chyb v úsudku, přičemž sám do této pasti spadl při psaní této knihy (např. článek The Irony Effect od Daniela Engbera).

Nutno dodat, že Kahneman přijal tyto výhrady ke své slavné knize s grácií. Přivítal výsledky zmiňovaných článků, přiznal se k několika vážným chybám a otevřeně vyzval k dalšímu studiu této problematiky, včetně případných dalších omylů ve své knize. A tak to má být – Kahnemana nezajímá příběh o vlastní neomylnosti, ale naopak další výzkum a přiblížení se blíž k pravdě.

Marek Procházka, Nizozemsko

Opravy

V nekrologu Libuše Šafránkové v minulém čísle Respektu jsme uvedli, že se podílela mimo jiné na kultu české pohádky svou rolí v Malé mořské víle. Hlavní roli v tomto filmu však hrála její sestra Miroslava Šafránková.

Za chybu se omlouváme.