Zodpovídáme se hlavně sobě

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Ráda bych řekla, že je to majestátní a vůdčí lvice, která nejen reprezentuje, ale i koná a bojuje ve prospěch svých slabších, ovšem když se rozhlížím po politické reprezentaci, vidím tam spíš úhoře typu: „Co že to lidé chtějí? Levné jídlo a žádné přistěhovalce? Napiš to, Máňo, do programu. Že je to opak toho, co jsme říkali loni? A kdo si to kromě tebe a Taberyho pamatuje?“

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Je jich víc, ale rozhodně první přímá volba prezidenta, což je podle mě šílená blbost a taky to podle toho teď na Hradě vypadá: sedí tam arogantní senilní vlastizrádce, jehož politický zenit se datuje do minulého století a který už není schopen ukrojit si kolečko vysočiny, natož řídit zemi.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Tak to byly prvomájové průvody. Sice mě tam jako malé dítě nebavilo postávat a čekat, než projdou starší lidé v páchnoucím dederonovém oblečení, ale líbila se mi mávátka a dostala jsem nafukovací balonek, takže se to dalo vydržet.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

To jsem byla, tuším, v první třídě. Jedno ráno mě máma probudila a z rádia zněl smutný hlas moderátora, že pan prezident Husák se musel zříci nějaké ze svých mnoha funkcí. Pamatuju si, že mi ho bylo děsně líto, i když jsem vůbec nechápala…