Zachrání Šlachta Babiše?

Nejen láska je mocná čarodějka. Je jí i naděje. Je to vidět na tažení Roberta Šlachty, který nemá ještě ani stranu, členy, program, kandidátky, a už má podle výzkumů veřejného mínění šanci na úspěch ve volbách. Robertu Šlachtovi se daří to, co plánoval Mikuláš Minář. Oslovuje voliče, kteří už nechtějí Andreje Babiše, ale nechtějí ani současnou opozici.

Neřeší tolik kulturní války (jinak by volili vrchního strašáka Okamuru), ale zajímá je spravedlnost. Minář byl nicméně příliš „obyčejná“ nabídka. U projektů lidí, jako je Šlachta, spočívá jisté kouzlo ve vědomí, že nevíte, co přesně volíte. Je v tom spíše pocit étosu než racionální úvaha. Touha být součástí tajemného příběhu, který je něco víc než politický projekt. Nešpiní se programem, oni přísahají.

U bývalého policisty Roberta Šlachty, kterého ke všemu obklopují další expolicisté, jsou ona naděje a tajemno povýšené na vyšší úroveň. Všichni tak trochu předpokládají, že oni vědí víc. Vyšetřovali kauzy, slyšeli stovky hodin odposlechů, četli mraky dokumentů, seděli u výslechů – takže určitě znají část tajemství. Ať už si pod slovem tajemství představíte cokoli. Název strany Přísaha lze označit za geniální. Je totiž u politické strany tak absurdní, že promlouvá k těm, kteří nehledají klasickou politiku. Chtějí patřit do exkluzivního klubu, který vidí dál než ostatní.

Znalost je však velmi relativní. Pakliže by někdo chtěl pomoct s kauzou, určitě by bylo dobré se s bývalými vyšetřovateli sejít. Ve světě, do kterého se chystají vstoupit, jsou ale naopak Šlachta a spol. nesmírně zranitelní. O politice vědí velmi málo, nikdo z nich nemá praktické zkušenosti. Matadoři si s nimi dokážou poradit, uvaří je na procedurách v parlamentu. To není nic proti novým projektům. Ale každý se musí učit, růst, představit se veřejnosti na konkrétních tématech. Volit stranu, která ještě pár měsíců před volbami neexistuje, je riskantní.

Není příliš pravděpodobné, že stoupence Šlachty osloví stávající opoziční strany. Jsou podobně jako Minář obyčejné, součástí systému. Čím více voliči vědí o stranách, tím těžší je volit s čistým nadšením. Musí se vypořádat s minulostí stran, chováním jednotlivých kandidátů atd. Robert Šlachta je v tuto chvíli cokoli, co si voliči přejí. Nemá politickou minulost a názory jsou velmi tekuté.

Jestli Přísaha uspěje, může se stát stejně jako Věci veřejné uskupením, bez kterého nepůjde sestavit vláda. Z vyjádření Andreje Babiše je patrné, že na to spoléhá. Ví, že ODS nemůže Šlachtovi přijít na jméno (část si myslí, že cíleně sestřelil Petra Nečase), takže doufá, že půjde s ním.

Nevíme, jak to s příští vládou bude, protože netušíme, jestli se do sněmovny dostanou sociální demokraté a komunisté. Zatím vlastně víme jen to, že o Přísaze nevíme nic.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor