Suverénně mimo

ní to až moc dobře na to, aby to byla pravda. Ale pokud všichni dodrží to, co slibují, mohlo by už letos v létě dojít k dohodě více než stovky zemí na účinnějším zdaňování nadnárodních korporací.

Těžko hledat lepší – a férovější – způsob, jak pro děravé, covidem vyčerpané státní pokladny najít extra příjem. Nic proti světu velkých peněz, ale praxe ukazuje mimořádnou schopnost velkých firem přechytračit daňové úředníky a lacině proplouvat mezi izolovanými národními aparáty. Pomohlo by si i Česko. O to těžší je pochopit, proč se zdejší vládní a úřední reprezentace tváří, jako bychom snad žili v daňovém ráji, a k mezinárodní spolupráci zaujímá tak zdrženlivý postoj.

Zastavit spirálu

Sjednotit se je nápad, který má kořeny už v minulé finanční krizi. Nutnost hledat do rozpočtů nové zdroje byla už tehdy značná, navíc hlavně americká veřejnost si z krize odnesla částečně oprávněný pocit křivdy, že velkým firmám se pomáhalo a lidé chudli.

V rámci OECD, klubu třiceti nejvyspělejších zemí světa, proto vznikla dohoda, že zdaňování nadnárodních firem je potřeba lépe koordinovat. Do vyjednávání se zapojily i nečlenské státy. Nosný výsledek se vynořil letos, po výměně v Bílém domě, a během července se počítá s ukotvením rámcové dohody nejdřív v rámci OECD a vzápětí na půdě politicky vlivnějšího spolku G20.

Východiskem je americký návrh z letošního března, stojící na dvou pilířích. Vlády si dohodnou cosi jako nejnižší práh pro sazbu podnikové daně. Bude-li někdo chtít…