Odkud přišel virus

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.

Tím, že Spojené státy tlačí na vyšetření příčin pandemie koronaviru, jen pokračují ve zbytečném dráždění Číny,“ citovaly koncem května webové stránky vědeckého časopisu Nature specialistu na zdravotní problematiku Davida Fidlera z washingtonského think tanku Rada pro mezinárodní vztahy. K řešení covidové krize podle Fidlera potřebujeme solidaritu, ne hloubení příkopů, a konfrontační přístup věci jen zhorší. V podtextu – pojďme nechat minulost minulostí, příčiny pandemie pominout a raději se ve vzájemné shodě zaměřit na budoucnost, třeba na efektivnější výrobu a distribuci vakcín. Opravdu je to ale tak jednoduché? Virus SARS-CoV-2 jen podle oficiálních čísel dosud usmrtil více než 3,5 milionu lidí, způsobil obrovské ekonomické škody a těžko změřitelné utrpení, podepsal se na psychickém zdraví mnohých, řadu lidí připravil o živnost. Skutečně bychom neměli pátrat po tom, odkud se vzal?

S tím, jak epidemie koronaviru ve vyspělých zemích díky očkování slábne, chuť vrátit se na její počátek a zjistit, co se vlastně stalo, vzrůstá. Nejde o nic menšího než nalezení příčiny zatím největší katastrofy tohoto tisíciletí, jež by umožnilo lépe předcházet hrozbě něčeho podobného do budoucna. Napadl lidstvo přírodní virus, který kvůli nepozornosti unikl z laboratoře? Byl vytvořen uměle? Přenesl se na člověka přirozenou cestou jako v roce 2002 jeho předchůdce SARS? Posledně jmenovaná možnost byla po minulých 15 měsíců jediným přípustným vysvětlením, ostatní dvě označovala většina vědců i politiků za mylné představy na hranici konspiračních bludů. Podle řady stále hlasitěji prezentovaných indicií jde přitom o legitimní teorie, které sice pravdivé být nemusejí, ale docela dobře mohou.

Pátráme tedy vlastně po vzniku dvou virů: jedním je původce pandemie SARS-CoV-2, druhým pomyslný mentální virus, který u řady racionálních členů vědecké obce oslabil instinkt k hledání pravdy a způsobil možná největší skupinové pomýlení moderní historie.

Řada ježatých koulí

Singapur, prosinec 2019, konference o smrtelně nebezpečném viru Nipah. Vědcem zpovídaným před kamerou je americký parazitolog Peter Daszak, šéf nevládní organizace EcoHealth Alliance zaměřené na ochranu přírody a eliminaci hrozeb, které z ní přicházejí v podobě různých nebezpečných mikroorganismů. EcoHealth Alliance mimo jiné varuje vlády, že odlesňování vede k šíření infekčních nemocí z přírody a náklady na léčbu pak dalece přesahují ekonomický přínos útoku na prales. „Pořád je tu mor,“ vysvětluje Daszak v interview, jaká rizika jeho organizace sleduje v asijských zemích, „a pak – nikdo pořádně nezkoumá netopýry. Máme podezření, že hostí podobné viry, jako je Nipah nebo SARS.“

To nejzajímavější přichází kolem 28. minuty rozhovoru, který lze zhlédnout na YouTube. Daszak vysvětluje, jak se jeho spolupracovníkům podařilo mezi netopýry v jižní Číně objevit více než sto různých druhů virů příbuzných SARS. Řada z nich by mohla opět způsobit katastrofu, a proto je třeba je zkoumat – neboli, jak Daszak otevřeně objasňuje, geneticky je manipulovat tak, aby odkryly karty a vyjevily, jaké vlastnosti jim nejlépe umožňují pronikat do lidských buněk. To vědě umožní předpovídat, kdy a odkud může pandemie udeřit příště, a možná i předem, jaksi „bianco“, navrhnout účinné vakcíny.

Právě tou dobou, zřejmě aniž by o tom kdokoli z diskutujících věděl, se v čínském Wu-chanu rozjížděla epidemie nového koronaviru. Propukla nedaleko výzkumného ústavu, kde čínští virologové spolupracující s Daszakem popsané experimenty prováděli, jak o tom svědčí jejich oficiální publikace v odborném tisku. „Tak tohle je příběh vzniku viru SARS-CoV-2,“ glosoval před čtyřmi měsíci zvláštní shodu okolností jeden z diskutujících pod zmíněným interview na YouTube.

S unáhlenými závěry je lépe šetřit, zároveň ale na tom postřehu není nic konspirativního. Jak loni na jaře Respektu vysvětlil Richard H. Ebright, odborník na biologickou bezpečnost z Rutgersovy univerzity v New Jersey a jeden z mála vědců, kteří od samého začátku pandemie připomínali, že virus SARS-CoV-2 mohl uniknout z laboratoře, spočívaly experimenty popisované Daszakem ve vytváření jakési škály chimerických, v přírodě neexistujících virů členěných podle nakažlivosti: do konstantního genetického základu netopýřích koronavirů vkládali wuchanští vědci geny pro různé verze spike proteinu, povrchového výběžku, který viru umožňuje pronikat do buněk napadeného organismu.

Výsledek – onu škálu – si tedy můžeme představit jako řadu ježatých koulí, z nichž každá se svými výběžky liší od ostatních, a je kvůli tomu pro člověka jinak nakažlivá. Které z „koulí“ mají nejnebezpečnější výběžky? A kde v přírodě žijí netopýři, kteří viry s těmito výběžky hostí ve svých tělech? Mají místní lidé v krvi protilátky? Právě tuto cestu, jak vytipovat oblasti, kde hrozí největší nebezpečí propuknutí nové epidemie, se Daszakova organizace snažila prošlapávat.

Experimentům, jejichž výsledky publikoval například v roce 2017 časopis PLOS Pathogens, předcházela léta příprav. Virologové včetně „netopýří ženy“ (jak jí přezdívá čínský tisk) Š’ Čeng-li, dnes zástupkyně ředitelky Wuchanského ústavu virologie (WIV), navštěvovali od roku 2004 jeskyně jižní Číny, shromažďovali v nich tisíce vzorků netopýřího trusu, slin a krve a vozili je do tisíc kilometrů vzdáleného Wu-chanu, kde z nich kultivovali živé viry. Nákaze pak podrobovali lidské buňky v laboratoři i živá zvířata, zřejmě i takzvané humanizované myši – myši vybavené lidskými geny, díky nimž mají na povrchu buněk stejnou vstupní bránu pro koronavirus jako lidé. A jak sami bezelstně přiznali ve svých publikacích, minimálně část experimentů prováděli při nízké úrovni biologické bezpečnosti; patrně v ochranných oděvech, rukavicích a s obličejovými štíty, nikoli ale ve skafandrech s vlastní zásobou vzduchu a v místnosti, kde je podtlak, aby odtud v případě netěsnosti nemohlo nic uniknout.

První skutečně kontroverzní pokus s netopýřími viry však neproběhl ve Wu-chanu, nýbrž ve Spojených státech. Na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill vytvořili v roce 2015 vědci za spoluúčasti viroložky Š’ Čeng-li a Petera Daszaka metodami genetického inženýrství hybridní koronavirus, křížence SARS a jiného netopýřího viru, který dokázal infikovat lidské buňky podobným způsobem jako později SARS-CoV-2. „Kdyby tenhle virus unikl, nikdo by nedokázal předpovědět jeho další trajektorii,“ řekl tehdy časopisu Nature francouzský virolog Simon Wain-Hobson.

Výzkum mohl proběhnout i přesto, že na tzv. gain of function experimenty, kdy vědci vytvářejí umělé, v přírodě se nevyskytující viry a propůjčují jim různé vlastnosti dle přání a výzkumného záměru autora pokusu, bylo v roce 2014 ve Spojených státech z bezpečnostních důvodů uvaleno moratorium. Podle odborného posudku vypracovaného americkými Národními ústavy zdraví (NIH), organizací, která stvoření virové chiméry na Severokarolínské univerzitě platila, nebyl ovšem tento pokus tak nebezpečný, aby pod moratorium spadal. Další bádání nicméně ve spolupráci s Daszakovou organizací EcoHealth Alliance již probíhalo ve Wu-chanu. Prostřednictvím grantu jej opět financovaly NIH – až do loňského dubna, kdy administrativa Donalda Trumpa kvůli podezření, že americké peníze pomohly stvořit zhoubu v podobě nového koronaviru, přes protesty mnoha vědců finanční tok zastavila.

Rozhodnutí vzbudilo i značnou mediální kritiku. Tou dobou totiž už převládal názor, že virus vznikl přirozenou cestou, a kdo si myslí opak, šíří bludy. Jako by se v celosvětové debatě o původu pandemie loni v zimě zformovala slepá skvrna zakrývající zcela legitimní možnost, že se na proniknutí viru do více než jedenáctimilionového Wu-chanu nepodílela jen příroda.

Všechny možnosti jsou na stole

Ke vzniku této „skvrny“ přispělo tehdy především několik vlivných textů zveřejněných v prestižních vědeckých časopisech. „Stojíme jednotni naprosto odsuzujíce konspirační teorie naznačující, že covid-19 nemá přirozený původ,“ psala vzletným jazykem v polovině února 2020 skupina vědců v lékařském časopise Lancet. Iniciátorem prohlášení nebyl nikdo jiný než Peter Daszak, zatímco autory hned prvního vědeckého článku (podle nějž původce nové nemoci pravděpodobně pochází od netopýrů), na který se prohlášení odvolává, jsou wuchanští virologové v čele s Š’ Čeng-li. Viroložka Š’ se těší v mezinárodní komunitě velkému respektu, má pověst zásadové a pečlivé ženy, která nejen stála u zásadních objevů kolem SARS a netopýřích virů, ale také dokázala prosadit uzavření dolů obývaných netopýry šířícími nebezpečné infekce. Snad i proto vědecká komunita vzala zmíněné prohlášení bez větší debaty za své, ačkoli za ním stojí vědci v ukázkovém střetu zájmů.

Ještě větší pozornost pak vzbudila analýza otištěná loni v březnu v časopise Nature Medicine. Její autoři analyzovali dědičnou informaci SARS-CoV-2 a dospěli k závěru, že zaprvé nenese žádné stopy genetické manipulace a zadruhé, kdyby někdo přece jen chtěl vyrobit smrtonosný koronavirus, udělal by to lépe. Zmíněný Richard Ebright již tehdy upozorňoval, že dají-li si tvůrci nového viru opravdu práci, nezanechají po sobě stopy (i když není jasné, proč by to wuchanští virologové při běžném výzkumu dělali). Druhý argument pak Ebright vyvracel právě zmíněnou škálou „ježatých koulí“ – pokud vytvoříte různě nakažlivé viry, nemusí vám utéci ten nejrafinovaněji udělaný a nejnebezpečnější. Jeho hlas ale zanikl.

Zastánci přírodního původu viru argumentují také obrovskou rozmanitostí netopýřích virů v prostředí kolem nás. „Různé vědecké články v minulosti ukázaly, že tyto viry se vzájemně kříží, rekombinují. Není tedy žádný důvod si myslet, že současný virus vznikl uměle,“ řekl loni Respektu Aaron Irving, odborník na infekční nemoci pocházející ze zvířat. A o různé nebezpečné události nebývá při kontaktu člověka s přírodou nouze: „K přeskoku koronaviru na člověka došlo v Číně už mnohokrát. Nikam se to ale nerozšířilo, zůstalo to v jedné vesnici,“ doplňuje biochemik Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV ČR.

Tento pohled zkrátka ovládl debatu a není divu, že se zmíněné ukončení Daszakova grantu ze strany administrativy Donalda Trumpa setkalo s nevolí – mnohá prestižní americká média jej vnímala jako součást trumpovského zpochybňování vědy, které se dříve projevilo třeba v klimatické politice nebo ochraně přírody obecně. Přispěl k tomu i sám tehdejší prezident, který o koronaviru chrlil jedno provokativní, mocensky vyhrocené prohlášení za druhým, aby zakryl selhání vlastní administrativy v boji s epidemií.

Jednoznačné přitakání „přírodnímu původu“ se začalo komplikovat až letos v zimě. Nejprve Světová zdravotnická organizace sice ukončila šetření v Číně se závěrem, že únik viru z laboratoře je „extrémně nepravděpodobný“, poté ale její šéf Tedros Ghebreyesus přiznal, že opačná možnost nebyla dostatečně prověřena. „Říkám to jasně – pokud jde o WHO, všechny možnosti zůstávají na stole,“ sdělil médiím a připustil, že Čína v mnoha ohledech s mezinárodním týmem pátrajícím v zemi po původu viru nespolupracovala a nedělila se s ním o důležitá data. V polovině května pak vyšel v časopise Science dopis podepsaný mnoha předními vědci vyzývající k tomu, aby vyšetřování pokračovalo, a brzy poté z Bidenovy administrativy unikla informace, že tři pracovníci WIV již v listopadu 2019, tedy před prvními oficiálně dokumentovanými případy covidu, onemocněli chorobou podobnou chřipce a museli být hospitalizováni.

„Všechny důkazy, které dnes máme, byly k dispozici již před rokem a většina z nich byla k dispozici před patnácti měsíci, tedy na samém začátku epidemie,“ shrnuje současnou situaci v e-mailu pro Respekt Richard Ebright. „Změnilo se pouze to, že malý okruh vědců a širší okruh žurnalistů, kteří v únoru 2020 prohlásili teorii o přírodním původu covidu-19 za nezpochybnitelný fakt, ztratily nad tímto narativem kontrolu.“

Superpočítače v roli detektivů

Jasno však stále nepanuje a i sám Ebright, známý a vytrvalý bojovník proti „slepé skvrně“, odmítá na Wu-chan jednoznačně ukázat prstem. Za stejně relevantní dnes označuje všechny tři zmíněné teorie – únik umělého viru, únik přírodního viru dovezeného do Wu-chanu i možnost, že epidemie skutečně přišla z přírody.

„Jste-li zastáncem konspirací, teorie o úniku viru z laboratoře na vás působí jako mucholapka. Je to ojedinělá událost, která má jasné viníky, kteří se nepochybně budou snažit zamést stopy,“ píše v již citovaném článku z The Guardian jeho vědecký redaktor Stephen Buranyi. Naproti tomu vznik epidemie běžnou cestou je složitý a podstatně méně atraktivní scénář, který takovou pozornost nepřitahuje. Měli bychom si tedy dát pozor, aby se vychýlení debaty na jednu stranu, jehož jsme byli svědky v uplynulém roce, nepřeklopilo do opačného extrému. Není navíc pochyb o tom, že pro vznik virových kříženců laboratoř nepotřebujeme – stačí, aby se nějaký živočich nakazil dvěma příbuznými druhy koronavirů; některá z jeho buněk se pak snadno splete a smíchá konstrukční plány obou. Tak vznikl počátkem tisíciletí i virus SARS.

Tehdy se ale již po půl roce od propuknutí epidemie podařilo zjistit, že se lidé nakazili od malých šelem cibetek, a po třech letech dovedla vědce stopa až k virům cirkulujícím mezi netopýry. Definitivní důkaz, že virus původně pochází od netopýrů a cibetky jsou jen mezihostitel, podal v roce 2017 právě tým viroložky Š’. U současného koronaviru podobné indicie chybějí, zmíněné šetření WHO žádného zvířecího mezihostitele neodhalilo – což může být i tím, že stopy po něm již vychladly. Čína loni zakázala prodej divokých zvířat na maso i jejich chov na farmách, a řada majitelů pak své chovy vybila. Pokud v roce 2019 existovala v Číně populace cibetek či luskounů (další hmyzožraví savci, na které padá podezření) nakažených novým koronavirem, nejspíš je dávno pryč.

Rovněž mnohé indicie ukazující na případný laboratorní původ zmizely nebo jsou nedostupné. Na virologická pracoviště ve Wu-chanu nemají zahraniční vědci přístup a nejspíš by tu už ani nic nenašli – záznamy o experimentech prováděných před vypuknutím epidemie nepochybně patří k nejpřísněji střeženým tajemstvím vůbec, pokud už dávno nebyly zničeny. Naděje přesto ještě úplně nepohasla. Klíč k řešení záhady mohou ukrývat vzorky krve 174 prvních známých obyvatel Wu-chanu nakažených koronavirem, které by mohly pomoci upřesnit epicentrum šíření nemoci. I k těm Čína dosud odmítala poskytnout přístup.

Další informace ale už mohou být mimo její kontrolu: „Důležité věci k šetření jsou přímo ve Spojených státech a vyšetřovatelé exekutivy nebo Kongresu s právem předvolávat svědky by k nim měli přístup,“ píše v e-mailu Ebright a upřesňuje, že pozornost by se mohla soustředit na Daszakovu EcoHealth Alliance, dále na sponzora výzkumu prováděného touto organizací a wuchanským ústavem, zmiňované NIH, ale také na americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID) nebo výzkumnou agenturu ministerstva obrany DARPA – a na vědecké časopisy Nature a Lancet, které byly v kontaktu s čínskými vědci díky jejich publikacím. Pátrání by mohlo přinést například odpověď na klíčovou otázku, zda wuchanské sbírky netopýřích virů obsahovaly před vypuknutím epidemie i samého jejího pachatele – buď přímo SARS-CoV-2, nebo virus, který by s ním byl téměř identický.

Prezident Biden koncem května nařídil tajným službám, aby vyšetřování zintenzivnily a do devadesáti dnů mu sdělily výsledek. A kromě možností nastíněných Ebrightem existují zřejmě i další cesty. List The New York Times cituje nejmenované vysoké představitele americké administrativy, podle nichž chtějí tajné služby k objasnění příčin epidemie využít „nebývalé množství výpočetní síly“. Může to znamenat podrobnější analýzu odposlechnuté komunikace uvnitř Číny, pohybů pracovníků wuchanských virologických pracovišť a šíření nemoci ve městě.

Nelomit rukama

I kdyby se podařilo najít jasný důkaz, že epidemie opravdu vznikla přirozenou cestou, problém zmíněné „slepé skvrny“ to nevyřeší. Otázka, proč opačný pohled nebral nikdo vážně, byť byl naprosto legitimní, tu zůstane dál.

Jedním z českých vědců, kteří umělý původ viru loni na jaře vylučovali, je již citovaný Jan Pačes. Dnes je opatrnější: „Už rok se poměrně intenzivně snažíme dohledat, jak se virus do populace dostal, a Čína toto úsilí blokuje. Takže se člověk ptá, proč to dělá.“ Virus mohl při odběru vzorků netopýřího trusu či slin infikovat někoho z vědeckého týmu, lze si představit i to, že k nákaze došlo i přímo v laboratoři – nicméně únik virové chiméry Pačes dál pokládá za nepravděpodobný. „Kdyby si s virem někdo hrál, myslím, že bychom to poznali,“ říká odborník na genomiku. Zpočátku byly v dědičné informaci SARS-CoV-2 opravdu nalezeny neobvyklé prvky, další analýzy ale ukázaly, že se vyskytují i u jiných koronavirů, což posílilo teorii o přírodním původu epidemie.

Zároveň ale Pačes přiznává, že na virologických fórech se o možnosti stvoření umělého viru nikdy nepřestalo diskutovat. Proč tedy zůstalo jen u interních debat? „Když se na začátku objevily první analýzy podepsané vědci, kterých si všichni vážíme, nevyplynulo z nich něco obzvlášť závažného – něco, kvůli čemu by většině lidí stálo za to se v tom vrtat dál. Je to standardní postup, jak funguje věda,“ říká Pačes. Nebylo ale tentokrát ve hře tolik, že měly být „standardní postupy“ opuštěny? Problém byl podle Pačese i v tom, že lidé, kteří poukazovali na možnou roli wuchanských virologů, začali být označováni za zastánce konspiračních teorií. „A s těmi chce být málokterý vědec spojován. Je tolik zajímavých věcí, které se dají dělat, takže věnovat se zrovna té, kvůli které mě pak budou nazývat konspiračním teoretikem – to už člověk musí být opravdu zapálený bojovník.“

Takové vysvětlení nestaví vědce do nejlepšího světla, je ale třeba přiznat, že podobný efekt zprostředkovaně zasáhl i média. Mnohá se teorii o laboratorním úniku věnovala, ale jen zpočátku. Každý novinář, který kdy psal o klimatu nebo třeba o dalších aspektech současné pandemie, ví, jak ošidné je opakovaně dávat prostor menšině vědců, která zpochybňuje pohled drtivé většiny. „Mediální ticho“ přerušil až britský reportér Nicholas Wade, který téma ležící všem na očích zvedl. Jeho dlouhý článek shrnující přesvědčivé argumenty ve prospěch laboratorního úniku, otištěný začátkem května v časopise Bulletin of the Atomic Scientists, pomohl debatu znovu nastartovat.

Podle Marka Váchy, lékaře a bioetika ze 3. lékařské fakulty UK, svědčí mlčení vědců o tom, že mezinárodní vědecké komunitě schází kontrolní samoočistný proces. Věda má problém vykročit za vžitá schémata a vyloučit škodlivé prvky, o čemž svědčí i různé případy, kdy si uznávaný profesor dál drží své postavení, ačkoli už všichni kolegové vědí, že vážně pochybil. „Znamená to ale také obrovské selhání Číny jako velmoci. Je to režim založený na lži. Dodnes od ní nemáme data, jak to všechno začalo a kdy se nakazil první pacient – ačkoli taková data nepochybně existují,“ říká Vácha.

S tezí zmíněnou v časopise Nature, že Čínu je lépe v zájmu budoucí spolupráce nedráždit, Vácha rozhodně nesouhlasí. „Naopak, tlak na ni by měl být co největší. Musíme ji naučit zdvořilému chování, na jaké je zvyklá euroatlantická civilizace, aby všechna data, která má a která mohou lidstvu pomoci, okamžitě dala na stůl.“

Podobně se na to dívá i mikrobiolog Stanfordovy univerzity David Relman, jeden z iniciátorů zmíněného dopisu v časopise Science. Představa, že virus, který vyvolal pandemii, unikl z laboratoře, je podle něj mnoha vědcům krajně nepříjemná. Pokud se pro ni nenajdou jasnější důkazy, nenastane uvnitř komunity žádná katarze; vědci budou „dál lomit rukama a diskutovat, jako to dělají od roku 2012. Nemyslím, že se budou snažit snížit riziko,“ řekl Relman časopisu The Atlantic s odkazem na dobu, kdy naplno vypukly debaty o tom, zda má probíhat zmíněný výzkum „gain of function“, zda mají vědci zkoumat nebezpečné viry v civilních laboratořích uprostřed měst a zda podobné bádání riziko budoucí pandemie snižuje, nebo naopak zvyšuje.