Tak oxymóron letos ne

Stejně jako každý rok na jaře nastalo i letos období maturit. Vzhledem k turbulentnímu vývoji v období koronavirové pandemie strávili maturanti většinu školního roku na distanční výuce, a ačkoli se kvůli tomu původně uvažovalo, že dojde pouze na úřední maturity, nakonec byly studentům „odpuštěny“ jen písemné práce. Didaktický test z češtiny však museli absolvovat, a to právě minulý týden. Zda uspěli, či neuspěli v tomto testu, se maturanti dozvědí až příští týden v pondělí, už teď ale vědí, že onen pověstný a debaty v minulosti vyvolávající oxymóron tentokrát v otázkách chyběl.

Co to tedy je, ten oxymóron? Jde o „přívlastek, který je svým významem ve (zdánlivém) rozporu s významem podstatného jména, které určuje“, praví definice Akademického slovníku cizích slov. Pojem oxymóron pochází z řeckých slov „oxys“ (ostrý) a „moros“ (tupý). Jedná se tedy o protimluv, o spojení dvou slov, jejichž významy se navzájem vylučují. Opakem oxymóra je tautologie.

S oxymórem se lze často setkat v umělecké tvorbě, zejména v poezii nebo v próze. Například v Máchově Máji se to protimluvy jen hemží: „mrtvé milenky cit…, zbortěné harfy tón…, umřelé hvězdy svit“. Anebo William Shakespeare: „Ty lásko svárlivá! Laskavé záští! Ó vše z ničehož prvorozené!“ (Romeo a Julie v překladu Josefa Čejky) Nezřídka se oxymóron objeví i v názvu díla, namátkou třeba „Přivedla žebráka na mizinu“, což je název jedné z Povídek malostranských od Jana Nerudy, básnická sbírka…