Se stínem únavy

Pandemie vše jen zvýraznila. Pocity únavy, deprese a vyčerpání. Všímají si toho světové tituly jako The New Yorker, The Guardian, Forbes nebo The New York Times a přinášejí četné příběhy lidí, kterým došla energie a jen těžko dobíjejí baterie. Podle globálních průzkumů na sobě tři z pěti pracovníků pociťují vyhoření, v USA to jsou podle loňské studie tři ze čtyř. Světová zdravotnická organizace minulý týden publikovala zprávu, že přepracovanost každoročně přispívá ke statisícům předčasných úmrtí a jedná se vůbec o nejrizikovější faktor v zaměstnání.

Jako by touha po zvyšování výkonu definitivně narazila na lidské limity. A v této atmosféře se názvy knih Společnost únavy a Vyhořelá společnost filozofa Byung-Chul Hana čtou jako přesná diagnóza zrychlené doby. Byly to právě tyto tituly, v nichž jihokorejský rodák žijící v Německu už před deseti lety dokonale zachytil změny způsobené přechodem z pozdně industriálního věku do digitálního. Učinily z něj populární, hojně překládaný a také těžko zařaditelný hlas současné filozofie. Na přednáškách hltají jeho postřehy o současném světě umělci i starší generace vedle studentů. Pojí asijskou perspektivu s evropskou, vyznačuje se úsporným aforistickým stylem v duchu Friedricha Nietzscheho, ale také velkou odtažitostí vůči médiím a nechutí poskytovat rozhovory.

Je to právě únava, kterou považuje za charakteristický rys současnosti, a potvrzuje to i v eseji, jejž v březnu napsal pro list El País. „Ať tak či onak,…