Srdcem, nebo hlavou?

Třicet let od konce studené války ve Spojených státech opět sílí mentalita, která byla typická pro období někdejšího soupeření se Sovětským svazem. Atmosféru poměřování se a nervózního přemýšlení, jaké kroky právě chystá protivník, vystihuje i nové oblíbené sousloví „velmocenské soupeření“, které již před pandemií opakovali politici, odborníci i komentátoři. Dnešní situace bývá přirovnávána k období studené války, srovnání však v mnoha ohledech pokulhává. Zásadní rozdíl je již v tom, kam se Američané dívají. Rusko jakožto následovník Sovětského svazu sice zůstává důležitým hráčem, ale není z něj cítit energie rovnocenného soupeře, který by Spojené státy mohl vyzývat i v technologické či ekonomické rovině. Dynamika soupeření pro toto století tak přichází odjinud – z Číny. „Tím největším geopolitickým testem 21. století bude náš vztah s Pekingem,“ formuloval to jasně americký ministr zahraničí Antony Blinken v březnu ve velkém projevu.

Pod povrchem vznikajícího konsenzu ohledně toho, že Čína bude tím hlavním rivalem USA, ale panují zásadní neshody, co přesně napětí ve vztazích způsobuje a jakou politiku vůči asijské velmoci uplatňovat. Měly by Spojené státy na Čínu působit skrze mezinárodní instituce, nebo si tím zbytečně svážou ruce? Má se zahraniční politika dělat na základě vlastních hodnot, nebo je účinnější pragmatismus? Je konfrontace nevyhnutelná? Na všechny tyto otázky najdeme různé odpovědi. Odlišné názory nabízejí i vlivní akademici a intelektuálové, kterým…