A pak někam zmizel

Kdo si v těchto dnech přivstane, ještě za tmy vyrazí nahoru do kopce a krátce po rozednění vystoupá v Krkonoších nad hranici lesa, může se na pár místech dočkat podivné halucinace. Tichým rozbřeskem se nese bublání potoka, šplouchajícího o kamení. Široko daleko ale žádný neteče, a rozhodně ne z prudkého kopce. Třeba na Pančavské louce, nad Harrachovem, jsou v dohledu jen kleč, podmáčené nebo zasněžené louky a smrky. Nedaleký pramen Labe, který je ještě pod sněhem, z hlasitého zurčení podezřívat nejde. Tajemný zvuk vydávají malí, zhruba kilogramoví ptáci, kteří tu nad ránem tokají. Když se zadaří, objeví se za pár týdnů v kleči a v hustém nízkém smrčí několik desítek vajec, a když se zadaří ještě víc, vylíhnutá mláďata tetřívka obecného prodlouží jeho krkonošskou existenci o dalších pár let. Vzhledem k tomu, jak rychle tetřívek vymírá, je každý rok navíc k nezaplacení.

Zrovna tady, na Pančavské louce, není nouze ani o další zvláštnosti. Dá se sem snadno dojít z Harrachova i Míseček, kousek odsud je Labská bouda a za půl kilometru dorazí návštěvník k prameništi největší české řeky. Nadto je to hezké místo s krásným výhledem, kde se dá rozjímat nad osudem lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří tu před víc než sto lety zahynuli. V zimě i v létě tu bývá hlava na hlavě. Ještě před pár dny, kdy platila vládní uzavírka okresů, to logicky bylo jinak – pár lyžařských nebo pěších dvojic sice pomalu postupovalo širokou plání, ale bylo potřeba dávat si pozor na pusu. Slova se…