Zázrak, který překáží. Proč Češi tak rádi kácí svoje stromy

Vzrostlý javor u pražského Karlova mostu je začátkem jara ještě bez listů. Kdo o něm nic neví, mine ho bez povšimnutí. Kdyby se ovšem v Česku hledal strom, kolem kterého je momentálně největší rozruch, měl by rozvětvený listnáč z vltavského nábřeží slušnou šanci. Na fotkách z léta má bohatou zelenou korunu, jaká se v uličkách Starého Města moc nevidí. A tak když se v březnu kolem javoru objevila plechová ohrada, prozrazující do té doby v tichosti držený záměr strom pokácet, strhla se nebývalá mela.

Radnice Prahy 1 má pro kácení všechna povolení. Už začalo i bagrování malého parčíku, který javor obklopuje a v rámci schváleného záměru se má změnit ve vydlážděné náměstíčko s kašnou. Na místě se ale od března konají čím dál početnější happeningy, jež mají za cíl přestavbu nebo aspoň kácení zastavit. Podepisují se petiční archy, vznikají novinové články, točí se televizní reportáže a vedou se delikátní politická jednání, do nichž už byli vtaženi i nejvyšší představitelé města včetně primátora.

Nečekaně silný veřejný odpor – plus aktuální, kuriózně znějící úřední zádrhel v podobě hnízdících holubů – zatím drží strom při životě. „Kdo si dovolí kácet nejsledovanější strom v Praze?“ doufá jeden z iniciátorů protestů, zastupitel Prahy 1 za Zelené Petr Kučera.

Osud javoru bere jako test, jestli to metropole myslí s ekologií opravdu vážně. Symboliku lze ale rozšířit. Konec března je všude v Česku termín, kdy stromům končí období vegetačního klidu a kdy se uzavírá lhůta pro kácení. Kdo ji prošvihne, má obvykle šanci až další zimu. Za poslední měsíc se kvůli této vegetační uzávěrce nakupila řada podobných kauz, které jsou často ještě mnohem zamotanější než jeden javor v Praze. Existuje něco, co tyto osudy spojuje? A co by pomohlo, aby předčasně poražených stromů nebylo v obecně dost fádní české kotlině zbytečně moc?

Rázně a potají

„Březen je pro milovníky stromů hnusný měsíc. To platí každý rok,“ shrnuje svoji zkušenost Marcela Klemensová z organizace Arnika, kde se ochraně alejí a stromů věnuje 20 let.

Začít u čísel, která by ukázala, zda stromů celkově přibývá, nebo ubývá, není podle ní snadné. Pro města žádné takové souhrnné statistiky neexistují, což potvrzují i příslušné úřady. Jedinou ucelenější statistiku Arnika posbírala od krajských správ silnic, které zodpovídají za stav podél cest. Z čísel plyne, že situace se kraj od kraje hodně liší, ale že celkově stromů ubývá. Za tři poražené se sází jen dva nové (viz graf).

Přehled o vývoji uvnitř měst si vedou radnice jen výjimečně, natož aby byla v tomto ohledu k mání data za celé Česko. „Někde je to velice dobré, jinde je to zcela tristní,“ shrnuje svoje dojmy Klemensová. Její postřeh, že konfliktní případy vyplouvají na povrch nejvíc v březnu, odpovídá četnosti kauz z poslední doby.