Ztráta, nikoli nemoc

Spontánním potratem končí podle odhadů každé čtvrté těhotenství. Nejčastěji k němu dochází během prvních tří měsíců gravidity. Jde tedy o jev velmi rozšířený, který navíc často zanechá na psychice žen vážné následky, ovlivňuje prožívání dalších těhotenství (a někdy také rozhodnutí děti vůbec mít) a otřásá partnerským vztahem, protože ztrátu dítěte prožívají intenzivně i muži.

Na tohle všechno pamatovali zákonodárci na Novém Zélandu, když minulou středu jednomyslně schválili zákon, podle něhož budou mít lidé (jak ženy, tak případně jejich partneři či partnerky) po prožitém potratu nárok na placené volno z práce, a to v délce až tří dnů.

Poslankyně vládní Labouristické strany a předkladatelka návrhu Ginny Andersen prohlásila v The New York Times, že jde zřejmě o vůbec první zákon tohoto druhu na světě. Podle americké stanice CNN nicméně platí od roku 2017 podobná legislativa v Indii, kde mají zaměstnankyně po prodělaném přirozeném potratu nebo ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů nárok na šest týdnů volna. Podle poslankyně mají nová pravidla párům pomoci vyrovnat se se ztrátou a psychickými či fyzickými následky potratu, aniž by na tyto účely musely využít nemocenskou. „Jejich zármutek není nemoc. Je to ztráta a vyrovnat se se ztrátou trvá nějaký čas,“ řekla poslankyně. „Doufám, že díky tomuto zákonu ženy budou více o potratu mluvit, budou více vyhledávat pomoc a podporu.“

Norma se nevztahuje na interrupce. V ostrovní zemi stejně jako v několika dalších státech …