Subjektivně

Mezi filozofy se vždy našli blouznivci, podle nichž svět mimo nás neexistuje. Vše se odehrává pouze v mysli, vjemy a prožitky jsou jenom sen. Zemitější typy myslitelů v takových případech obvykle radí, ať se kolegové zují a bosou nohou s rozběhem nakopnou pořádný kámen. Formálně to nic neřeší, i strašlivá bolest může být pouhým subjektivním přeludem. Přesto nelze frakturám prstních kůstek upřít jistý terapeutický účinek.

Něco obdobného teď ve Spojených státech zažívá právnička Sidney Powell. Ta se po prohraných volbách stala hvězdou Trumpova týmu s tvrzením, že volby byly zfalšovány prostřednictvím záludného softwaru v hlasovacích automatech. V konspirační teorii figurovali venezuelští programátoři, kubánští záškodníci, George Soros, Čína i Antifa. Vyšetřování nic nepotvrdilo a firma na automaty teď právničku žaluje pro pomluvu a ušlý zisk. Astronomické odškodné by bolelo hodně, nastal tudíž zjevně čas troubit k ústupu.

Powell se dnes hájí s dechberoucí lehkostí. Nikdo soudný prý její tvrzení nemohl brát vážně. Šlo jenom o vlastní názor, na který má právo. V její hlavě byly volby zfalšovány a basta. Vůbec nic z toho nevyplývá.

Kdo viděl útok davu na Kapitol, ví, že vyplývá. Slova se dokážou zhmotnit v historické události i bez jakéhokoli ukotvení v realitě. Snění není nevinné, je ale věčné. Že dnes Powell ochotně popírá, co říkala v lednu? Za čtyři roky, pokud se situace změní, může zase popřít, co tvrdila v březnu. Pravda se mění v lež, lež se může opět proměnit v…