Na rohové budově radnice v Řeporyjích visí na žerdích vedle vlajek České republiky, Evropské unie a Řeporyjí i vlajka Tibetu. Jsou už dva týdny po výročí tibetského povstání proti čínské okupaci, ale pro starostu Řeporyjí plyne v tomto případě čas jinak: připomínat si útlak Tibeťanů není, jak říká, nikdy na škodu. Loni nechal tu vlajku viset na radnici půl roku až do Památného dne romského holokaustu, kdy ji nahradil vlajkou romskou. A ta, vysvětluje šéf řeporyjské radnice, visela na průčelí až do chvíle, kdy přišel čas vyvěsit vlajku duhovou na podporu práv gayů a leseb. „Daří se mi tam ty vlajky zapomínat a popichuju tím ODS,“ směje se starosta Pavel Novotný, člen ODS. „Když jsem minule měnil romskou za duhovou, napsal jsem na interní Facebook ODS ostatním pokyn: Svěsit romskou, pověsit duhovou,“ popisuje a směje se při vzpomínce na ten žert. „Taková hovadina, tohle psát odeesce, ta romská byla možná tak na čtyřech radnicích v zemi, to bylo dobrý.“
Starosta Novotný přiběhl na schůzku z rozhovoru pro Seznam Zprávy a za chvíli mu pípne zpráva v mobilu: zvou ho na další den do vysílání DVTV. Starosta odepisuje a nahlas říká, co píše: půjde, jedině když mu pošlou taxi, přivezou ho a odvezou. „Minule mi tvrdili, že neposílají taxíky, ale vím, že nějakému postiženému hostovi taxi dali. No a co, že nejsem postižený, ať neříkají, že to nejde, jde to.“
Než se nadechneme k dalšímu hovoru, zazvoní telefon na stole. Starosta ho zvedá. „Ano, Novotný. Jen do mě,“ říká zvesela a chvíli poslouchá. „Je to tak. Nechal bych vás zmlátit do krve. Přijďte, dám vám pěstí. Jste vrah. Vrahu lidí, chcípni! Zm*de zk**venej,“ řekne a zavěsí. „Ale, nějaký pán, našel si na mě číslo. Slyšel, jak jsem někde říkal, že kdo nenosí roušku, zaslouží zmlátit, a chtěl mi říct, že on taky nenosí roušku, tak co já na to,“ vysvětlí. „Tak jsem mu po pravdě odpověděl.“
Během prvních chvil se starostou se tak na radnici okrajové části Prahy zjevují obrazy, které jsou pro cestu Pavla Novotného veřejným životem a politikou typické: umí zaujmout liberální část společnosti vytvářením symbolů, které se jí líbí, v názorově zatuhlé ODS je tak trochu „exot“, provokatér, který umí přilákat pozornost médií, sebevědomý a „v zájmu pravdy a výchovy hovad“, jak podotýká, „občas trochu vulgární“.
Tento měsíc oznámil, že po sněmovních volbách opustí po dvaceti letech svou domovskou stranu, protože prý o něj ODS nestojí – což poznal z toho, že ho nezařadili na kandidátní listinu do blížících se parlamentních voleb. „A důvod je jediný – bojí se mě. Nedají mě na kandidátku, mají strach, že bych je v Praze přeskákal, protože jsem na rozdíl od nich populární,“ opakuje, co chodí říkat už druhý týden do médií. „A když mě nechtějí, tak já jdu pryč.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
